Plný text
30 Cdo 2152/2026-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 170 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 132/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2026, č. j. 55 Co 113/2026-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 2. 2026, č. j. 15 C 132/2025-39, odmítl žalobu ze dne 24. 7. 2025, doručenou soudu dne 28. 7. 2025 (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o vrácení soudního poplatku (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 4. 2026, č. j. 55 Co 113/2026-45, odvolání žalobce do výroku III odmítnul (výrok I usnesení odvolacího soudu), usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení a jinak potvrdil (výrok II usnesení odvolacího soudu). Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, kterým se domáhal, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že žalobě se vyhovuje. Namítal, že soudy obou stupňů se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která přesně specifikuje, pro jaké vady podání lze podání odmítnout. Nejvyšší soud toto dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Námitka žalobce, že soudy nesprávně odmítly jeho žalobu ze dne 24. 7. 2025, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žaloba i přes její doplnění po řádném poučení soudem prvního stupně je pro svou nesrozumitelnost a absenci základních náležitostí neprojednatelná (žalobce vady neodstranil ani v rámci podaného odvolání), je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, včetně judikatury, na kterou odkazuje žalobce v dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014, dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2026
Mgr. Vít Bičák předseda senátu