UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské↪ 3× citováno

Ústavní stížnost III. ÚS 2848/23: výsledek zatím nemáme k dispozici.

Spisová značka

30 Cdo 2186/2023

Téma · generováno AIZadostiučinění za údajné nezákonné trestní rozhodnutí

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2023-09-26Zpravodaj: Mgr. Vít BičákECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2186.2023.1
Další údaje
Předmět řízení: Odpovědnost státu za újmu Přípustnost dovoláníSenát: Mgr. Víta Bičáka (předseda), JUDr. Davida Vláčila, JUDr. Pavla Simona

Shrnutí · generováno AI

Žalobce požadoval zadostiučinění a omluvu za údajně nezákonné rozhodnutí v trestní věci, v níž měl být podle svého názoru zproštěn obžaloby. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože trestní odvolací soud o žalobci nevydal výrok a jeho trestní věc proto nebyla dosud pravomocně rozhodnuta. Dovolání proti nákladovým výrokům navíc není přípustné.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu v trestní věci nezakládá zproštění obžaloby vůči obžalovanému, o němž tento soud opomenul rozhodnout. V části s chybějícím nebo neúplným výrokem nelze věc považovat za rozhodnutou, protože trestní řád umožňuje vydat doplňující rozhodnutí. Dovolání proti nákladovým výrokům je podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustné.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Z výše uvedeného je zřejmé, že v případě rozhodnutí s neúplným či chybějícím výrokem není dle trestního řádu vyloučeno vydání rozhodnutí "doplňujícího", a tedy v té části, kde výrok chybí zcela nebo je neúplný, nelze věc pokládat za rozhodnutou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. III. ÚS 1500/11).
    Zobrazit v textu
  • Dovolání žalobce pak není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

30 Cdo 2186/2023-125

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa] o zadostiučinění z nezákonného rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 17 C 81/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, č. j. 17 Co 118/2023-112, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal po žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím a současně písemné omluvy, ve znění blíže uvedeném v žalobě.

Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 2. 2023, č. j. 17 C 81/2022-76, žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím a písemné omluvy, zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním. Nejvyšší soud však toto dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázka, zda je dovolatel pravomocně zproštěn obžaloby, k čemuž v rámci své argumentace uvádí, „že soud prvního stupně, jakož i soud odvolací založily své rozhodnutí na nerespektování pravomocného zprošťujícího rozsudku v trestní věci“, odkazujíc přitom na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, č. j. 73 T 2/2018-13048, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2022, sp. zn. 4 To 49/2021, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.

Jak v dané věci ostatně uvedl odvolací soud, rozsudek odvolacího soudu v trestní věci (sp. zn. 4 To 49/2021) je sice pravomocný, avšak nikoli ve vztahu k žalobci. Z důvodu chybějícího výroku, týkajícího se žalobce, pak bylo v dané věci dne 24. 6. 2022 pod sp. zn. 2 NZO 5008/2022-11, podáno dovolání Nejvyšším státním zástupcem z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „trestního řádu“), o němž však nebylo dosud rozhodnuto. V rámci rozhodnutí o dovolání je pak dovolací soud oprávněn, aniž by zároveň napadené rozhodnutí rušil, přikázat odvolacímu soudu, aby o chybějícím výroku rozhodl (srov. § 265 písm. l) odst. 2 trestního řádu a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 7 Tdo 91/2002, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 421). Z výše uvedeného je zřejmé, že v případě rozhodnutí s neúplným či chybějícím výrokem není dle trestního řádu vyloučeno vydání rozhodnutí "doplňujícího", a tedy v té části, kde výrok chybí zcela nebo je neúplný, nelze věc pokládat za rozhodnutou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. III. ÚS 1500/11). Vůči právnímu posouzení absence výroku odvolacího soudu v posuzovaném trestním řízení ve vztahu k žalobci jako jednomu z obžalovaných dovolatel v dovolání nic konkrétního nenamítá a rozpornou judikaturu neoznačuje, z toho důvodu nejde ani dospět k závěru, že by se odvolací soud při řešení dovolatelem předkládané otázky odchýlil od jím označené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.

Dovolání žalobce pak není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 9. 2023

Mgr. Vít Bičák předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací