Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

30 Cdo 2265/2026

Téma · generováno AINáležitosti žaloby o náhradu nemajetkové újmy

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 15. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.2265.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Vady podání Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

Žalobce požadoval po státu náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s exekučním řízením a postupem soudu. Soudy žalobu odmítly, protože dostatečně nepopisovala vznik a povahu újmy ani odůvodnění požadované částky. Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Žaloba o náhradu nemajetkové újmy nesplňuje náležitosti podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. a nelze ji věcně projednat, neobsahuje-li konkretizaci újmy, jejího vzniku a souvislosti s označenými rozhodnutími či nesprávným úředním postupem ani způsob určení požadované částky. Dovolání proti odmítnutí takové žaloby není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neodchýlil-li se odvolací soud od ustálené judikatury.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Svým závěrem, že žaloba není pro své vady spočívající v absenci náležitostí vyžadovaných § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. způsobilá k věcnému projednání, se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud žalobce v této žalobě nespecifikoval, jakou konkrétní nemajetkovou újmu požaduje po žalované nahradit, jak došlo ke vzniku této újmy, jakou roli v této souvislosti sehrála v žalobě označená rozhodnutí a vytýkaný nesprávný úřední postup, s nimiž žalobce vznesený požadavek spojil, a jak žalobce vůbec dospěl k vyčíslení svého žalobního požadavku (vedle žalobcem zmíněn
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

30 Cdo 2265/2026-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 104 000 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 90/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2026, č. j. 17 Co 52/2026-25, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 4. 2025, jež byla Okresnímu soudu v Břeclavi doručena dne 8. 4. 2025, domáhal vůči žalované zaplacení částky 104 000 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, jejíž vznik měl souviset s nezákonným exekučním řízením vedeným u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 15 Nc 3276/2003, jakož i s nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nezkoumání podmínek řízení dle § 103 občanského soudního řádu.

2. Okresní soud v Břeclavi jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 1. 2026, č. j. 5 C 90/2025-19, uvedenou žalobu odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřovalo do jeho výroku I v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.) dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.

5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Procesněprávní otázka týkající se náležitostí podané žaloby, při jejímž řešení měl odvolací soud podle žalobcova názoru pochybit, pokud navzdory tomu, že žaloba vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že je tuto žalobu namístě odmítnout, čímž se měl odvolací soud současně odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu představované jeho usnesením ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014, a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, přípustnost podaného dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá. Stejný závěr pak platí i pro otázku účasti žalované na procesu odstraňování vad této žaloby, jež podle žalobcova názoru dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena.

8. Svým závěrem, že žaloba není pro své vady spočívající v absenci náležitostí vyžadovaných § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. způsobilá k věcnému projednání, se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud žalobce v této žalobě nespecifikoval, jakou konkrétní nemajetkovou újmu požaduje po žalované nahradit, jak došlo ke vzniku této újmy, jakou roli v této souvislosti sehrála v žalobě označená rozhodnutí a vytýkaný nesprávný úřední postup, s nimiž žalobce vznesený požadavek spojil, a jak žalobce vůbec dospěl k vyčíslení svého žalobního požadavku (vedle žalobcem zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 887/2021, ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2437/2021, ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. 30 Cdo 100/2025, ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1438/2025, ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1743/2025, ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3130/2025, ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3131/2025, nebo ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 30 Cdo 125/2026). Námitka, kterou žalobce v rámci vymezené dovolací otázky současně zpochybnil správnost postupu spočívajícího v nedoručení předmětné žaloby žalované, pak nejenže nepostihuje případnou újmu na procesních právech dovolatele (v důsledku čehož by ani odlišné řešení této otázky nemohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí), ale zároveň se i míjí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, s níž je zpochybňovaný postup plně v souladu (jak patrno např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1511/2005, nebo ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 713/2008).

9. Poukazuje-li žalobce na údajnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i na absenci zkoumání podmínky předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, pak k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Tato podmínka však, jak bylo vyloženo výše, v posuzovaném případě splněna není.

10. Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání odmítl.

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 9. 2026

JUDr. David Vláčil předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací