Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

30 Cdo 2490/2026

Téma · generováno AIPromlčení náhrady nákladů trestní obhajoby

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 29. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.2490.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Promlčení

Shrnutí · generováno AI

Žalobkyně požadovala náhradu nákladů na obhajobu po zproštění obžaloby, nárok však uplatnila až po uplynutí promlčecí doby. Nejvyšší soud odmítl dovolání, protože doba začala běžet již vyhlášením pravomocného zprošťujícího rozhodnutí v přítomnosti obhájce. Pozdější vyúčtování odměny obhájce nemohlo počátek promlčení změnit.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. počíná tříletá promlčecí doba nároku z nezákonného trestního stíhání dnem vyhlášení pravomocného konečného trestního rozhodnutí, byl-li mu přítomen obhájce poškozeného; pozdější doručení písemného vyhotovení poškozenému ji neposouvá. Účelně vynaložené náklady podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnují i dluh na odměně obhájce, takže škoda nevzniká až vyúčtováním nebo úhradou odměny.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Uzavřel, že pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodný den vyhlášení tohoto konečného rozhodnutí, jímž současně nabylo právní moci; následné doručení písemného vyhotovení poškozenému na tom nic nemění.
    Zobrazit v textu
  • Účelně vynaložené náklady trestního řízení ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnují i dluh poškozeného na nákladech právního zastoupení; vznik škody proto nelze ztotožňovat až s její úhradou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2678/2020, uveřejněný pod č. 79/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

30 Cdo 2490/2026-93

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně L. F., zastoupené JUDr. Pavlem Šímou, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 390 104 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 88/2025, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2026, č. j. 14 Co 117/2026-73, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 390 104 Kč jako náhrady škody vzniklé úhradou obhajného z titulu nezákonného trestního stíhání. Proti žalobkyni bylo vedeno trestní řízení, posléze pod sp. zn. 5 T 9/2015 u Krajského soudu v Plzni, který rozsudkem ze dne 5. 2. 2022 žalobkyni zprostil obžaloby. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021. Žalobkyně žalovaný nárok předběžně uplatnila u žalované dne 3. 2. 2025.

Při jednání dne 15. 12. 2025 Obvodní soud pro Prahu 2 k částečnému zpětvzetí žaloby vyhlášeným usnesením řízení ohledně částky 146 652 Kč zastavil; předmětem řízení tak zůstala částka 243 452 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2025, č. j. 43 C 88/2025-52, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 243 452 Kč (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, ve výroku II jej změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 1 350 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Odvolací soud uzavřel, že tříletá promlčecí doba uplynula dne 18. 11. 2024. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci již dne 18. 11. 2021, kdy Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání zamítl odvolání státního zástupce; tomuto zasedání byl přítomen obhájce žalobkyně. Žalobkyně a její obhájce měli sjednáno, že odměna bude po skončení trestního řízení určena podle advokátního tarifu, nebude-li dohodnuto jinak. Právo obhájce na odměnu proto vzniklo splněním příkazu, nikoliv až vyúčtováním z 1. 2. 2025. Předběžné uplatnění nároku u žalované dne 3. 2. 2025 již nemohlo jeho promlčení zabránit.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, v celém rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“., odmítl jako nepřípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do změny nákladového výroku v rozsudku soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda tříletá promlčecí doba podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. u nároku z nezákonného trestního stíhání počne běžet až doručením písemného vyhotovení konečného trestního rozhodnutí poškozenému, nebyl-li tento poškozený osobně přítomen jeho vyhlášení, ačkoliv byl vyhlášení přítomen jeho obhájce. Tato otázka byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešena. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 440/2022, posuzoval případ, v němž při vyhlášení rozhodnutí trestního odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku, byl přítomen jen obhájce poškozeného, nikoli poškozený. Uzavřel, že pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodný den vyhlášení tohoto konečného rozhodnutí, jímž současně nabylo právní moci; následné doručení písemného vyhotovení poškozenému na tom nic nemění. Proti rozsudku odvolacího soudu není odvolání přípustné, a rozsudek proto nabývá právní moci dnem svého vyhlášení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5495/2017). Odvolací soud se od uvedeného závěru neodchýlil. Vycházel ze zjištění, že obhájce žalobkyně byl veřejnému zasedání dne 18. 11. 2021 přítomen a že konečné trestní rozhodnutí téhož dne nabylo právní moci. Okolnost, že se tohoto zasedání osobně neúčastnila žalobkyně, ani následné doručení písemného vyhotovení jí samotné proto počátek promlčecí doby neposouvají. Nejde tudíž o nepřípustné rozšíření závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 440/2022, nýbrž o jejich aplikaci na skutkově shodnou situaci.

Z obsahu dovolání lze dále dovodit otázku, zda škoda spočívající v nákladech obhajoby vzniká až vyúčtováním, popřípadě úhradou odměny advokátovi. Tato otázka však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit, neboť je v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešena a odvolací soud se při jejím řešení od této ustálené praxe neodchýlil. Účelně vynaložené náklady trestního řízení ve smyslu § 31 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnují i dluh poškozeného na nákladech právního zastoupení; vznik škody proto nelze ztotožňovat až s její úhradou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2678/2020, uveřejněný pod č. 79/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle skutkových zjištění odvolacího soudu, jimiž je dovolací soud vázán, nebyla sjednána smluvní odměna a odměna měla být po skončení trestního řízení určena podle advokátního tarifu. Právo obhájce na odměnu proto vzniklo splněním příkazu, nejpozději skončením obhajoby dne 18. 11. 2021; zálohová faktura vystavená v únoru 2025 představovala pouze vyúčtování a nemohla založit nový počátek promlčecí doby.

Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani pro řešení otázky (rovněž vyplývající z obsahu dovolání), zda je pro počátek běhu promlčecí doby rozhodné, kdy obhájce žalobkyni o vyhlášeném rozhodnutí fakticky informoval. Tato otázka není otázkou právní, na níž by napadené rozhodnutí záviselo. Její řešení by vyžadovalo přezkum skutkového závěru, případně doplnění skutkového stavu o to, zda, kdy a jak obhájce žalobkyni informoval. Dovolání však lze podat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.); dovolací soud je přitom vázán skutkovým stavem, z něhož vyšel odvolací soud. Nadto v poměrech projednávané věci tato okolnost nemůže změnit závěr o počátku promlčecí doby, jenž se podle výše uvedené ustálené judikatury pojí s vyhlášením konečného trestního rozhodnutí v přítomnosti obhájce.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2026

Mgr. Vít Bičák předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací