Plný text
30 Cdo 2588/2021-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně M. P., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 153/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 35 Co 69/2021-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2020, č. j. 18 C 153/2018-93, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 440 000 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí tvrzeným nesprávným úředním postupem, jenž měl dle žalobních tvrzení spočívat v tom, že žalovaná v rozporu s požadavky na ni kladenými zákonnou úpravou (a předpisy Evropské unie) nevydala akční plán ve smyslu § 7 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, pro území městského obvodu Ostrava Radvanice a Bartovice. Tento akční pán měl vydat příslušný krajský úřad pro období od 1. 10. 2005 do 31. 12. 2012, což neučinil. Rovněž nebyl vydán pro aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek tzv. Program zlepšování kvality ovzduší (dále jen „PZKO“) podle § 9 později účinného zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. V důsledku těchto skutečností mělo dojít ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, který je navíc umocněn její dlouhodobou nejistotou, obavami a stresem a celkově zhoršenou kvalitou života (v tomu odpovídajícím rozsahu žalobkyně vyčíslila svoji nemajetkovou újmu na částku 1 200 000 Kč). Současně žalobkyně požadovala na základě obdobné skutkové argumentace (o nevydání akčního plánu a PZKO) zadostiučinění za nemajetkovou újmu odvíjející se od duševních útrap spojeným se smrtí jejího manžela (kdy vyčíslila svoji nemajetkovou újmu na částku 240 000 Kč).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Závěr o nedůvodnosti žaloby byl odvolacím soudem založen, mimo jiné, na absenci příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzeným nesprávným úředním postupem a oběma jí tvrzenými újmami. Odvolací soud k tomu odkázal na rozsudek soudu prvního stupně, jenž zjistil, že namísto žalobkyní uváděných a dle ní absentujících opatření byla k nápravě stavu životního prostředí přijata opatření jiná, plnící stejnou funkci, která vedla ke zlepšení ovzduší v místě bydliště žalobkyně. Vychází-li proto dovolací námitka (obsažená v dovolání ad II/3), týkající se prokazování příčinné souvislosti, z tvrzení, že v důsledku nepřijetí namítaných opatření se životní prostředí v bydlišti žalobkyně nezlepšilo, pak tím žalobkyně konstruuje své oponentní právní posouzení na vlastní verzi skutkových zjištění. Tím se navzdory prohlášení učiněnému v úvodu svého dovolání fakticky vymezuje proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Přitom správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v zásadě zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. totiž zákonem předjímán výlučně pro řešení otázek právních, proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Zbývá k tomu dodat, že ve skutkově obdobné věci, vedené před soudem prvního stupně pod sp. zn. 6 C 328/2015, na níž bylo před soudy nižších stupňů opakovaně odkazováno, byl již tento postup Nejvyššího soudu aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 1957/19, jímž byla ústavní stížnost v předešlé věci a vymezující se vůči totožným (výše nastíněným) závěrům dovolacího soudu jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.
Z uvedeného plyne, že se žalobkyni nepodařilo v rovině právní argumentace založené na zjištěném skutkovém stavu zpochybnit závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi újmou, kterou měla utrpět, a jí tvrzeným nesprávným úředním postupem. Za této situace je zjevné, že otázky žalobkyní Nejvyššímu soudu předkládané a směřující k objasnění existence či povahy škodního titulu v podobě nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí a újmy (v dovolání ad II/1, 2, 4 a 6), nejsou otázkami, na kterých by (výlučně) rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno. To je diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
Konečně na otázce promlčení (v dovolání ad II/5) rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, když odvolací soud právní posouzení této otázky výslovně ponechal stranou své pozornosti, maje ji za nepodstatnou (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí vůbec nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto ani tato otázka přípustnost dovolání ve smyslu § 237 založit nemůže.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2021
JUDr. David Vláčil předseda senátu