Plný text
30 Cdo 2590/2026-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. T. L. v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o nejasném podání o zaplacení částky 1 230 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 11 Nc 4154/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2026, č. j. 27 Co 134/2026-109, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 6. 2026, č. j. 11 Nc 4154/2024-101, zastavil dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, č. j. 27 Co 65/2026-92 (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozhodl tak proto, že žalobce nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 30. 7. 2026, č. j. 27 Co 134/2026-109, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Dovolatel nebyl soudem k odstranění nedostatku povinného zastoupení nebo k prokázání právnického vzdělání vyzván. Dovolacímu soudu z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, přičemž v těchto řízeních často podává i dovolání. Své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen si žalobce musí být vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16). Žalobce tedy nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2026
JUDr. T. L. pověřený člen senátu