Plný text
30 Cdo 2753/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. P., právně zastoupeného JUDr. Evženem Zachariášem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, sídlem [adresa] o zaplacení 19,563.600,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 28/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2014, č.j. 70 Co 71/2014 – 25, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesením ze dne 24. února 2014, č.j. 70 Co 71/2014 – 25, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 12. listopadu 2013, č.j. 11 C 28/2013 – 13, kterým bylo odmítnuto podání žalobce ze dne 26. června 2013.
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zák. č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce, neboť v něm chybí způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
V usnesení ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013 (všechna zde uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud konstatoval, že: „Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud dovolacím soudem nevyřešenou otázku hmotného práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, tyto otázky nevymezila a spokojila se (vedle obsáhlé polemiky se skutkovými zjištěními odvolacího soudu) s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem.“
Ačkoli dovolatel ve svém dovolání uvádí, že namítá nesprávné právní posouzení podle ustanovení § 241a o. s. ř., tak z obsahu samotného dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na kterých odvolací soud založil svůj závěr o tom, že žaloba není dostatečně určitá, když dovolatel namítal, že nesprávnost rozhodnutí byla zapříčiněna „neúplností dokazování“ a „vadným hodnocením předložených a navržených důkazů“. Dovolatel namítá nesprávné skutkové posouzení a nepředkládá tak žádnou konkrétní právní otázkou k výkladu hmotného nebo procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Bez vytýčení této otázky však není možné uvažovat o způsobilém vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013), a dovolacímu soudu proto nezbylo než dovolání žalobce odmítnout podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 31. července 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D. předseda senátu