Plný text
30 Cdo 2835/2017-444
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně WELS – MONT – PRAHA s. r. o., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené opatrovnicí JUDr. A. L., advokátkou, se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem [adresa] o zaplacení 987 774 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 164/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, č. j. 28 Co 138/2016-389, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 987 774 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla být žalobkyni způsobena Finančním úřadem pro Prahu 1 jako správcem daně, který jí nevrátil přeplatek nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za čtvrté čtvrtletí roku 1999.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 2. 2016, č. j. 21 C 164/2002-360, žalobu zamítl (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a uložil žalobkyni zaplatit České republice na nákladech řízení 6 865 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. 28 Co 138/2016-389, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), a přiznal JUDr. A. L., advokátce, odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 1 600 Kč (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadla žalobkyně prostřednictvím soudem ustanovené opatrovnice z řad advokátů včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 229 odst. 3 věty prvé o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Podle dovolatelky napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena.
Dovolatelka namítá, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, přestože se její jednatel vždy řádně omluvil, svoji neúčast doložil lékařskou zprávou a požádal o odročení. Tuto skutečnost přitom namítala již v odvolání, avšak odvolací soud z důvodů uvedených v § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil žalobkyni opatrovnici a následně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dovolatelka se tímto postupem cítí být zkrácena na svých procesních právech. I pokud by ustanovení opatrovnice žalobkyni jako právnické osobě bylo v souladu s právním řádem, měla být věc po ustanovení opatrovnice vrácena soudu prvního stupně, neboť jednání u soudu prvního stupně proběhlo v nepřítomnosti jak žalobkyně, která se vždy řádně omluvila a svoji neúčast doložila lékařskou zprávou jednatele, tak i jeho opatrovnice, která byla ustanovena až v průběhu odvolacího řízení. Žalobkyni tak byla odňata možnost jednat před soudem prvního stupně, takže průběh řízení je v rozporu s právním řádem.
Námitá-li dovolatelka, že byla postupem soudu prvního stupně zkrácena na svých právech, pokud soud jednal a rozhodl věc v její nepřítomnosti, byť se její jednatel vždy řádně omluvil, svoji neúčast doložil lékařskou zprávou a požádal o odročení, čímž jí měla být odňata možnost jednat před soudem prvního stupně, takže je průběh řízení v rozporu s právním řádem, a vytýká-li odvolacímu soudu, že přesto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, uplatňuje dovolatelka zmatečnostní vadu řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., jež není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení nelze připustit dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013, nebo ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4310/2016; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). K této vadě, jakož i k jiným vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, může dovolací soud přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka kromě této námitky a svého nesouhlasu s postupem odvolacího soudu žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení mělo napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviset (dovolací důvod), nevymezuje (srov. § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. listopadu 2017
JUDr. Pavel Simon předseda senátu