Plný text
30 Cdo 2973/2017-314
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně DŘEVOPROFIT Příbram s.r.o., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem v [adresa] zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa] o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 30/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2017, č. j. 15 Co 564/2016-297, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala částky 7 576 688,38 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 103/2006, v němž se domáhala vůči České pojišťovně, a. s., výplaty pojistného plnění za vzniklou škodu.
Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I napadeného rozsudku potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 8. 2016, č. j. 27 C 30/2015-274, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 7 576 688,38 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku soudu prvního stupně), a jímž bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 1 800 Kč (výrok II rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud dále výrokem II napadeného rozsudku rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 300 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem státu a vznikem škody spočívající v zaplaceném úroku z úvěru nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že bezprostřední příčinnou vzniku škody byl postoj České pojišťovny, a. s., která odmítla žalobkyni vyplatit celé požadované pojistné plnění, a nikoliv nesprávný úřední postup soudu spočívající v průtazích v řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4659/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/2014, uveřejněný pod číslem 82/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud přitom neshledal žádného důvodu, a to ani po zvážení argumentace žalobkyně, se od své ustálené judikatury odchýlit.
Žalobkyně dále neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další otázky (příčinná souvislost mezi škodou spočívající v ušlém zisku a nesprávným úředním postupem státu, porušení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně, existence škody v podobě ušlého zisku), které jsou v dovolání uvedeny. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je odmítnout.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř)
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.