Plný text
30 Cdo 3048/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v [adresa] ve výši 1 726 000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 148/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2017, č. j. 44 Co 221/2017 - 38, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2016, č. j. 44 Co 351/2016 - 14, jehož součástí byla žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O této žádosti bylo zamítavě rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2017, č. j. 17 C 148/2016 – 33, ve spojení s v záhlaví uvedeným usnesením odvolacího soudu, proti kterému bylo podáno projednávané dovolání.
Nejvyšší soud si je vědom, že žalobce nebyl vyzván, aby splnil podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř. Tímto postupem však nemohla být ohrožena žalobcova procesní práva, neboť z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v desítkách téměř shodných sporů byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, in http:/nalus.usoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015). I v tomto řízení byl již k jinému dovolání shodně vyzýván a poučován (č. l. 18).
Při zvážení podání žalobce ve světle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015, dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o bezúspěšné uplatňování práva, neboť již ze samotných údajů účastníkem tvrzených a/nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti, je zřejmé, že jeho požadavku žalobce nemůže být vyhověno, a dovolateli zástupce neustanovil.
Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), dovolací soud řízení podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.