Plný text
30 Cdo 326/2024-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce I. S., zastoupeného JUDr. P. L., Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa] o náhradu újmy ve výši 390 430,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 130 C 10/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2023, č. j. 71 Co 125/2023-97, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 19. 1. 2023 se žalobce domáhá po žalované náhrady újmy ve výši 390 430,55 Kč způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově jako soud prvního stupně rozsudkem pro uznání ze dne 25. 4. 2023, č. j. 130 C 10/2023-34, rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 390 430,55 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 390 430,55 Kč od 13. 1. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a dále uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 39 026 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. P. L., Ph.D., LL.M., do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku ohledně částky 132 284,55 Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a dále rozhodl, že ve zbývající části se rozsudek okresního soudu mění tak, že rozsudek pro uznání se nevydává (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II napadl žalobce včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Otázka, zda byly či nebyly v této věci naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání z důvodu nastalé fikce uznání zažalovaného nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř., přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nestojí (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že soud prvního stupně pochybil, pokud rozhodl ve věci, aniž mu bylo předloženo vyjádření žalované s žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření v návaznosti na kvalifikovanou výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo přitom nerozhodné, nakolik bylo vyjádření žalované dostatečné či žádost o prodloužení lhůty důvodná, jak odvolací soud výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí.
Proti závěru odvolacího soudu stran výše uvedeného pochybení soudu prvního stupně se dovolatel nijak nevymezuje. Jeho argumentace směřuje pouze proti navazující a nad rámec odůvodnění uvedené úvaze odvolacího soudu o tom, že by pravděpodobně bylo žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření vyhověno. Tím se ale dovolání míjí s důvody, na kterých napadené rozhodnutí stojí, což činí jeho dovolání nepřípustným podle § 237 o. s. ř.
Nyní bude na soudu prvního stupně, aby znovu posoudil podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2024
JUDr. Pavel Simon předseda senátu