30 Cdo 3367/2017

Plný text

30 Cdo 3367/2017-297

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně HANZELLI, a. s., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) L. K., narozenému XY, bytem XY, a 2) J. Č., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Miroslavem Valou, advokátem, se sídlem [adresa] o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 55/2016, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2017, č. j. 11 Co 492/2016-197, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Jindřicha Vítka, Ph.D.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala určení, že vlastníkem pozemku parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY– rodinný dům, a pozemku parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY – rodinný dům, to vše zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY, je žalovaná 2), neboť darovací smlouva ze dne 4. 5. 2012, kterou došlo k nabytí vlastnictví žalovaným 1), je absolutně neplatná pro obcházení zákona, resp. ustanovení o zajištění závazku propadnou zástavou.

Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) určil, že vlastníkem shora označených nemovitostí je žalovaná 2) (výrok I) a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 343,86 Kč (výrok II).

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované 2) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 655 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná 2) (dále též „dovolatelka“), zastoupená advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), včasným dovoláním (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II napadeného rozsudku odvolacího soudu) není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť dovoláním napadeným výrokem, a to i v souhrnu nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu vychází v prvé řadě z posouzení naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení vlastnického práva, kdy odvolací soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem může mít i osoba, která nebyla nebo není vlastníkem nemovitostí, která nechce být zapsána jako vlastník nemovitostí v katastru, ale je osobou, pro niž je určení vlastnického práva nutné z hlediska uplatnění jejích vykonatelných pohledávek cestou soudního výkonu rozhodnutí či exekuce, přičemž současně nemůže uspokojení vymahatelných pohledávek docílit například odpůrčí žalobou.

Dále pak vychází ze závěru o absolutní neplatnosti darovací smlouvy o převodu předmětných nemovitých věcí ze dne 4. 5. 2012, uzavřenou žalovanou 2) jako dárkyní a žalovaným 1) jako obdarovaným, a to s ohledem na „uznání dluhu ze dne 15. 9. 2011, ve kterém žalovaná 2) výslovně uznala svůj dluh vůči žalovanému 1) jako věřiteli s tím, že současně sjednali dohodu, že v případě, že žalovaná 2) nesplní svůj závazek vůči žalovanému 1) do 15. 4. 2012, převede žalovaná 2) na žalovaného 1) na zapravení dluhu předmětné nemovité věci,“ když uvedené smlouvy je třeba posuzovat ve vzájemné souvislosti.

Nadto ve vztahu k posouzení darovací smlouvy a listiny označené jako uznání dluhu odvolací soud uvedl, že obě listiny již byly předmětem posouzení v řízení o určení neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 4. 5. 2012 vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 27/2013, kdy nejprve rozsudkem tohoto soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 12 C 27/2013-190, byla vyslovena neúčinnost darovací smlouvy a posléze v odvolacím řízení byl rozsudek okresního soudu změněn rozsudkem krajského soudu ze dne 12. 9. 2014, č. j. 11 Co 255/2014-238, jímž byla darovací smlouva shledána absolutně neplatnou. Stejný závěr byl následně přijat i v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 128/2013, v němž byla posuzována stejná darovací smlouva, avšak ve vztahu k jiným nemovitostem. S odkazem na judikaturou Ústavního soudu opakovaně zdůrazňovanou zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí, odvolací soud uzavřel, že účastníci předmětného řízení mohou i v tomto případě důvodně předpokládat, že darovací smlouva bude posouzena stejně jako v řízení o určení její neúčinnosti.

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. tak nemůže založit námitka dovolatelky, že žádná zástavní smlouva nebyla mezi oběma žalovanými sjednána, žádná zástava nepropadla, ani nebyla věřiteli přenechána za sjednanou cenu, když zastavení předmětných nemovitostí nebylo nikdy mezi oběma žalovanými sjednáno, neboť touto námitkou toliko vyjadřuje svůj nesouhlas s právním posouzením zjištěného skutkového stavu odvolacím soudem, avšak žádnou otázku hmotného práva tím nevymezuje. Není úkolem dovolacího soudu, aby na podkladě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval právní otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou 2), jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení představovaných odměnou advokáta za sepis vyjádření k dovolání ve výši 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč a 21% sazby daně z přidané hodnoty [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2019

Mgr. Vít Bičák předseda senátu

Plný text

30 Cdo 3367/2017-295

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce HANZELLI, a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovaným 1. L. K., 2. J. Č., zastoupené JUDr. Miroslavem Valou, advokátem, se sídlem [adresa] o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 55/2016, o dovolání 2. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2017, č. j. 11 Co 492/2016-197, takto:

Návrh 2. žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2017, č. j. 11 Co 492/2016-197, se zamítá.

Odůvodnění:

Dovoláním napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo určeno vlastnictví 2. žalované k tam označeným pozemkům, a žalovaným bylo uloženo „společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 27 343,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.“ Současně odvolací soud uložil žalovaným „zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 655 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátu JUDr. Jindřichu Vítkovi.“

Proti rozsudku odvolacího soudu podala 2. žalovaná, zastoupená advokátem (241 o. s. ř.), včasné dovolání (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém současně uvedla, že je „spojeno se žádostí o odklad vykonatelnosti.“ Dovolatelce bylo soudem prvního stupně pro dovolací řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

Nejvyšší soud postupoval podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a protože důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí neshledal, s přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, návrh 2. žalované zamítl.

Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma [písm. a)], nebo právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení [písm. b)].

Nařízení odkladu vykonatelnosti přichází v úvahu jen tehdy, může-li být podle napadeného rozhodnutí nařízen výkon rozhodnutí. Jestliže se napadené rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu nevykonává, což je i případ nynějšího rozsudku o určení vlastnického práva, může se dovolatel účinkům takového pravomocného rozhodnutí bránit pouze návrhem na odklad právní moci napadeného rozhodnutí.

V napadeném rozsudku podléhají výkonu rozhodnutí toliko výroky ukládající povinnost k náhradě nákladů řízení, proti kterým však dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné. Nákladové výroky mohou být dovoláním dotčeny toliko jako závislé výroky v případě, že by dovolání bylo ve věci samé vyhověno. Nadto z podaného dovolání, které ve vztahu k návrhu na odklad vykonatelnosti není nijak odůvodněno, nevyplývají žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozí dovolatelce závažná újma [§ 243 písm. a) o. s. ř.], tedy především taková újma, která by v případě pozdějšího zrušení vykonatelného rozhodnutí nemohla být již napravena (splněná povinnost by již nemohla být vrácena zpět). Tím samozřejmě není nijak dotčena možnost se u příslušného soudu návrhem domáhat odložení provedení výkonu rozhodnutí, budou-li pro to splněny zákonné předpoklady (§ 266 odst. 1 o. s. ř.).

Jenom pro úplnost dovolací soud uvádí, že ve vztahu k rozhodnutí ve věci samé nejsou patrné ani důvody pro případný odklad právní moci napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. b) o. s. ř.], tedy jak by měla být dovolatelka závažně ohrožena ve svých právech tím, že bylo určeno její vlastnické právo k tam uvedeným nemovitostem.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2017

JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu