Plný text
30 Cdo 3411/2020-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce D. P., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení částky 225 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 157/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2019, č. j. 23 Co 416/2019-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se návrhem ze dne 10. 10. 2019 domáhal vrácení soudního poplatku za dovolání, jež podal dne 1. 8. 2019 proti rozsudku Městského soud v Praze ze dne 10. 7. 2019, č. j. 23 Co 179/2019-97. K zaplacení soudního poplatku ve výši 14 000 Kč za uvedené dovolání byl žalobce vyzván usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 8. 2019, č. j. 19 C 157/2018-123. Ve stanovené lhůtě žalobce k výzvě soudu uhradil soudní poplatek za dovolání v plné výši, a to dne 10. 9. 2019 (č. l. 124).
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 11. 2019, č. j. 19 C 157/2018-133, zamítl návrh žalobce ze dne 10. 10. 2019 na vrácení soudního poplatku za dovolání.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 16. 12. 2019, č. j. 23 Co 416/2019-139, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním ze dne 8. 1. 2020 (č. l. 142), které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo ve smyslu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., a ani napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 238a o. s. ř., což činí dovolání nepřípustným. Za tohoto stavu se dovolací soud nemohl zabývat ani případnými vadami řízení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Pavel Simon předseda senátu