Plný text
30 Cdo 3584/2021-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně EKO Logistics, s. r. o., IČO [IČO], se sídlem v [adresa] zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem [adresa] o zaplacení částky 103 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 289/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. 36 Co 224/2021-42, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 103 500 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která měla žalobkyni vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního a soudního řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. 28 C 85/2021-31, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a postoupil věc místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 10 (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 7. 2021, č. j. 36 Co 224/2021-42, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém jeho rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Otázka aplikace omezení výběru místně příslušného soudu na soudy, kde řízení probíhalo v prvním stupni, přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť dovolací soud se touto otázkou v minulosti opakovaně zabýval (např. odvolacím soudem uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1958/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2763/2021) a odvolací soud se při řešení této otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uvedl, že v těchto případech je možnost výběru omezena jen na soudy, kde řízení probíhalo v prvním stupni z důvodu, že tam probíhalo relevantní dokazování a je tam k dispozici spisový materiál. Dovolací soud rovněž neshledal důvod se od této ustálené rozhodovací praxe odchýlit.
Žalobkyní namítané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2669/2020, uveřejněné pod číslem 56/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není na danou věc použitelné, neboť se netýká náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, nýbrž újmy na osobnostních právech způsobené digitálními prostředky.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. Pavel Simon předseda senátu