Plný text
30 Cdo 376/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně M. B., zastoupené JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem Advokátní kanceláře Bakeš & partneři, se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v [adresa] částky 197.460,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 216/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2014, č. j. 55 Co 218/2014-153, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 27. prosince 2013, č. j. 15 C 216/2013-114 (jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32.100,- Kč ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku, zamítnuta žaloba o zaplacení částky 165.360,- Kč, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) „jen tak, že co do částky 2.100,- Kč se žaloba zamítá, jinak se ve výrocích I. a II. potvrzuje“, a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není – jak bude rozvedeno níže - ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné.
Podle dovolatelky napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího dosud nebyly vyřešeny. Podle dovolatelky jde o otázky:
a) aplikace § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, a dále
b) doby, z níž má být vypočítána nemajetková újma s ohledem na posuzovaný případ.
Takto dovolatelkou (v dovolání dále) vymezené předpoklady přípustnosti dovolání nejsou ovšem relevantní. V případě sub a) Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 30. ledna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1424/2012 (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz) vyložil a odůvodnil právní názor, že náklady původního řízení může poškozený uplatnit jako vzniklou škodu jen tehdy, vynaložil-li je účelně ke zrušení nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu. Zákon vylučuje náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech řízení tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána, anebo sice přiznána nebyla, avšak pak jen tehdy, neměl-li poškozený možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů na základě procesních předpisů. Uvedená právní otázka tudíž dovolacím soudem byla již vyřešena.
V případě sub b) se dovolatelka de facto domáhá dalšího soudního přezkumu řešení této otázky v rámci jedinečných skutkových okolností daného případu. Přitom již z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že rozhodující soud při posuzování délky řízení postupoval s odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2011. Z tohoto stanoviska a z judikatury dovolacího soudu navazující na toto stanovisko vycházel též odvolací soud, takže nelze uzavřít, že by předmětná materie (jak ji dovolatelka v rámci zformulované právní otázky coby předpoklad přípustnosti dovolání vymezila ve svém dovolání) nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Přitom okolnost, že dovolatelka s právním posouzením věci odvolacím soudem nesouhlasí a s ohledem na skutkové poměry daného případu polemizuje (bez relevantního vymezení předpokladu přípustnosti dovolání) s právně kvalifikačním názorem odvolacího soudu, pochopitelně přípustnost takového dovolání nezakládá.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2015
JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu