Plný text
30 Cdo 3769/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. B. D. v právní věci žalobce A. Ž., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení částky 756 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 183/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2016, č. j. 16 Co 427/2016-68, takto: Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v napadeném usnesení jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 8. 2016, č. j. 18 C 183/2015-60, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a byla zamítnuta jeho žádost na ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen.
Usnesením ze dne 27. 5. 2017, č. j. 18 C 183/2015-81, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů odstranil nedostatek povinného zastoupení. Žalobce uvedený nedostatek neodstranil, ač byl poučen, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. B. D. pověřený člen senátu