Plný text
30 Cdo 3770/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr.Pavla Vrchy v právní věci žalobce M. Z., zastoupeného advokátkou, proti žalované O. K., zastoupené advokátkou, o zaplacení 141.490,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 196/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 6. listopadu 2006, č.j. 44 Co 81/2004-139, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9.686,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí její zástupkyni,
advokátce.
Stručné odůvodnění
Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 141.490,- Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Poukazoval na to, že s vědomím žalované od druhé poloviny roku 1997 a dále v roce 1998 prováděl stavební práce na chalupě ve vlastnictví žalobkyně č.p. [č.p.], v obci L. Žalovaná však ani na výzvu částku představující hodnotu těchto prací, která byla vyčíslena na základě znaleckého posudku, žalobci neuhradila.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. listopadu 2003, č.j. 51 C 196/99-86, žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 141.490,- Kč s příslušenstvím, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. listopadu 2006, č.j. 44 Co 81/2004-139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel z rozsáhlého dokazování provedeného soudem prvního stupně, přičemž věc posoudil s přihlédnutím k ustanovení § 115 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Vzal za prokázané, že účastníci vedli spolu v době provádění uvedených prací žalobcem společnou domácnost jako druh a družka. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi účastníky byla uzavřena konkludentní dohoda o určitém spotřebním společenství, která jimi byla i naplňována. Tato forma soužití účastníků zcela naplňuje znaky ustanovení § 115 o.z., tedy společné domácnosti, přičemž podle soudu není třeba, aby každý z příslušníků domácnosti přispíval do společného hospodaření pouze finančně a ve stejném rozsahu, ale každý podle svých možností i vůle. Odvolací soud proto dovodil, že je pojmově vyloučeno posoudit nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, které by bývalo mělo vzniknout žalované v důsledku pracovní činnosti žalobce.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 27. prosince 2006, přičemž právní moci nabyl dne 2. ledna 2007.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce dne 27. února 2007 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že práce, kterými zhodnocoval nemovitost žalované, byly zkonzumovány společným soužitím účastníků. Připomíná současně konkrétní skutkové okolnosti případu a odkazuje na nezbytnost výslechu jím označených svědků. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 19. března 2007 se žalovaná vyjádřila k dovolání žalobce a označila je za nedůvodné. Navrhla proto jeho odmítnutí.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 115 o.z. odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. ledna 2002, sp.zn. 21 Cdo 436/2001). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá případně též dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 7.840,- Kč (srovnej § 2 odst. 1, § 3 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění od novely provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od novely provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 8.140,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, představována částkou 9.686,60 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu