Plný text
30 Cdo 3855/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. B. D. v právní věci žalobce J. Š., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 141/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, č. j. 58 Co 430/2015-98, takto: Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 9. 2015, č. j. 12 C 141/2015-77, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a jímž byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce za řad advokátů pro řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. 12 C 141/2015-111, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě dvaceti dnů odstranil nedostatek povinného zastoupení. Současně soud prvního stupně žalobce poučil, že může před uplynutím stanovené lhůty navrhnout, aby mu byl pro podání dovolání bezplatně ustanoven zástupce z řad advokátů. Žalobce na uvedené usnesení reagoval pouze tak, že dne 11. 1. 2017 proti němu vznesl námitky, které soud prvního stupně odmítl jako opožděné, avšak ve stanovené lhůtě ani posléze neodstranil nedostatek povinného zastoupení a ani nenavrhl, aby mu byl bezplatně ustanoven zástupce z řad advokátů, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění nedostatku zastoupení dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. srpna 2017
JUDr. B. D. pověřený člen senátu