Plný text
30 Cdo 3891/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce R. E., toho času ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Václavem Sychrovským, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 265/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2015, č. j. 55 Co 100/2015-155, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. února 2015, č. j. 27 C 265/2011-149, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. dubna 2015, č. j. 55 Co 100/2015-155, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda pro rozhodnutí o ustanovení zástupce účastníka jsou hlediska podle § 30 o. s. ř. (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2015, sp. zn. 21 Cdo 5090/2015).
Námitka žalobce, že při rozhodování o ustanovení zástupce účastníku je třeba přihlédnout k tomu, že žalobci byl v minulosti ve skutkově i právně podobných věcech zástupce ustanoven, není důvodná, neboť v nyní posuzovaném případě bylo zamítnutí žádosti žalobce založeno na tom, že žalobce přistupuje k uplatňování práv v soudních řízeních obstrukčně a litigózně. Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, a nemůže proto založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2013).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2016
JUDr. Pavel Simon předseda senátu