Plný text
30 Cdo 4004/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. T. Z., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] správce konkurzní podstaty úpadce VELTEX spol. s r. o., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 34.628.646,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 145/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2013, č. j. 15 Co 73/2013 - 82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal částky 34.628.646,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé nezákonným rozhodnutím - rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2008, č. j. 13 Cmo 239/2008 - 250, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Praze o vyloučení nemovitostí tvořících „areál Hloubětín“ z konkurzní podstaty.
Soud prvního stupně žalobu rozsudkem ze dne 27. 9. 2012, č. j. 14 C 145/2011 – 55, zamítl. Odvolací soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, jež však Nejvyšší soud shledal nepřípustným a jako takové je odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 – viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen o. s. ř.).
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí především na názoru, že stát by za škodu vzniklou žalobci odpovídal až subsidiárně v případě, že by žalobce nebyl úspěšný se svým nárokem vůči osobám, které se na jeho úkor přímo obohatily. V této otázce, kterou učinil žalobce předmětem svého dovolání, odpovídá napadený rozsudek ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, na které nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný pod číslem 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1512/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz).
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 19. února 2014
JUDr. Pavel S i m o n předseda senátu