Plný text
30 Cdo 4083/2017-1249
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) KODETKA a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem [adresa] 2) Nadezhda UNV, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 3) Development – KV s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 4) S. M., žalované 2) až 4) zastoupené Mgr. Janem Cimbůrkem, advokátem se sídlem v [adresa] 5) SHL A PARTNERS a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 161/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. dubna 2017, č. j. 8 Co 536/2017-1194, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. dubna 2017, č. j. 8 Co 536/2017-1194, jakož i usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. února 2017, č. j. 17 C 161/2008-1152, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. února 2018, sp. zn. 30 Cdo 2605/2017, mj. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále již „odvolací soud“) ze dne 17. ledna 2017, č. j. 8 Co 2247/2016-1135, a to vyjma části jeho výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 23. srpna 2016, č. j. 17 C 161/2008-1037, v jeho meritorních výrocích I. a II. o určení vlastnictví k nemovitému majetku, a dále zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ze dne ze dne 23. srpna 2016, č. j. 17 C 161/2008-1037, vyjma jeho meritorních výroků I. a II. o určení vlastnictví k nemovitému majetku, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Pokud v mezidobí (tj. do vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání žalobce a žalovaných 1/ a 5/ proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu) oba soudy rozhodly o náhradě nákladů řízení (z toho odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení) v důsledku předchozího rozsudku odvolacího soudu, jenž byl ovšem následně výše označeným rozsudkem Nejvyššího soudu v předmětném rozsahu zrušen, stejně jako jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně s tím, že v uvedeném rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, pak – nezávisle na tom, zda proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu bylo podáno dovolání (v tomto případě dovolání podal žalobce) – Nejvyššímu soudu nezbylo, než podle § 243e odst. 2 in fine o. s. ř. tato rozhodnutí obou soudů (jako závislá na shora označených zrušených rozhodnutích obou soudů) zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2018
JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu