Plný text
30 Cdo 4138/2019-322
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobců a) A. H., narozené XY, bytem XY, b) J. H., narozeného XY, bytem XY, c) J. H., narozeného XY, bytem XY s doručovací adresou XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] a 2) J. P., soudnímu exekutorovi, se sídlem XY, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 14/2010, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, č. j. 25 Co 11/2014-126, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně a) A. H. se zastavuje.
II. Řízení o dovolání žalobce b) J. H. se zastavuje.
III. Řízení o dovolání žalobce c) J. H. se zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 7. 2013, č. j. 41 C 14/2010-117, byly návrhy žalobců na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 10. 2012, č. j. 41 C 14/2010-98 zamítnuty. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 14. 1. 2014, č. j. 25 Co 11/2014-126, bylo usnesení soudu prvního stupně k odvolání žalobců potvrzeno.
Žalobci podali proti v záhlaví uvedenému usnesení Městského soudu v Praze včasné dovolání, přičemž požádali o ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 4. 4. 2019, č. j. 25 Co 95/2019-285, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne ze dne 27. 11. 2018, č. j. 41 C 14/2010 – 272, kterým byly tyto žádosti zamítnuty. Dovolání v této věci bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 6.2020, sp. zn. 30 Cdo 4141/2019.
Úvodem dovolací soud předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného usnesení Městského soudu v Praze se uplatní pro dovolací řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017, čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II. bod 7 a 1 zákona č. 404/2012 Sb.).
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. První odstavec citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí.
Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolací soud upozorňuje, že i když žalobci nebyli (opětovně) vyzváni, aby splnili podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., nemohla být tímto postupem ohrožena jejich procesní práva, neboť jednak ze spisu vyplývá, že žalobci a) a c) byli opakovaně (č. l. 61, č. l. 137) ke splnění této podmínky vyzýváni, žalobce b) byl taktéž opakovaně vyzýván (č. l. 137, č. l. 205), je jim tedy známo, že splnění této podmínky (mimo jiné) je pro pokračování v dovolacím řízení nezbytné, a jednak jim to je známo i z charakteru samotnými žalobci iniciovaného řízení o žádosti o ustanovení právního zástupce pro nynější dovolací řízení (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
Dovolací soud dospěl ke zjištění, že žalobci neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor. Proto dovolací soud po předložení věci soudem prvního stupně podle ustanovení § 241b odst. 2 ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobců zastavil.
Při zohlednění skutečnosti, že předmětné řízení před dovolacím soudem bylo v rozhodné době (tj. ke dni podání dovolání 14. 4. 2014) dle § 11 odst. 1 písm. m) ve spojení s odst. 3 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 1. 1. 2014 (tedy ve znění zákona č. 293/2013 Sb.), osvobozeno od soudního poplatku, je z hlediska hospodárnosti řízení a procesní ekonomie nadbytečné, aby bylo rozhodováno o návrhu žalobců na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, který byl součástí dovolání.
Žalobci do dovolání vtělili „požadavek na odkladný účinek“, tedy žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení. Jsou-li splněny důvody pro zastavení dovolacího řízení stejně tak jako pro odmítnutí dovolání jako je tomu v tomto případě, nemůže být o dovolání věcně rozhodnuto a není „projednatelný“ ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení. Důvody, pro něž byl takový návrh podán, se v takovém případě není třeba zabývat (srov. bod 34. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno. (§ 243f odst. 3 o. s. ř. věta druhá).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2020
Mgr. Vít Bičák předseda senátu