Plný text
30 Cdo 4496/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce V. Š., proti žalované Č. s. s. z., o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 Cad 107/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. června 2007, č. j. 4 Ads 71/2006-256, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu v záhlaví označeným byla zamítnuta kasační stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 24. dubna 2006, č. j. 2 Cad 107/2005-221, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované č. II. ze dne 12. 7. 2002, č. 460917058, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ze dne 13. 3. 2002 byl zdravotní stav posouzen se závěrem, že žalobce je jen částečně invalidní podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.
Proti uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu podal žalobce dovolání, v němž uvádí: „Čeho se dovoláním domáhám: Trvám na správném posouzení věci, trvám na novém správném rozhodnutí ve věci, odstranění vad, které zvýhodňují stranu žalovanou, včetně nového přehodnocení mnou předložených důkazů, které jsou obsahem spisu.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že žalobcem podanému dovolání nelze vyhovět.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V této věci ovšem nerozhodoval Nejvyšší správní soud jako odvolací soud, nýbrž jako funkčně příslušný soud k přezkoumání kasační stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích vydaného po řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, účinného od 1.1.2003. Tento zákon upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví
(§1 písm. a/). Od uvedeného data ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud (§ 3 odst. 1 cit. zák.). Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není opravný prostředek přípustný. Tím, že žalobce přesto podal dovolání, zcela pominul podmínku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, která ve správním soudnictví podle citovaného zákona ani jiného zákona není upravena. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Řízení o takovém dovolání, které označenou vadou trpí, proto nelze než podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit (§ 243c o.s.ř.). Povolán k takovému rozhodnutí je Nejvyšší soud, jenž je tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o dovolání příslušným (srov. též rozhodnutí č. 75, ročník 2001, časopisu Soudní judikatura, č. 7, str. 320 a následující).
Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud např. v usneseních sp. zn.
30 Cdo 2364/2004, 30 Cdo 2591/2004 a 30 Cdo 2592/2004.
Z tohoto důvodu nebylo třeba ani odstranit nedostatek zastoupení dovolatele
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobce, který
z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení muselo být zastaveno,
na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v daném stádiu řízení náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 146 odst. 2 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. ledna 2008
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu