Plný text
30 Cdo 451/2017-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce M. V., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému R. Z., nar. XY, pracoviště Česká televize, se sídlem v [adresa] zastoupenému Mgr. M. E., advokátem se sídlem [adresa] o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 124/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2016, č. j. 22 Co 340/2016-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného Mgr. M. E..
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j. 16 C 124/2015-104, zamítl jednak žalobu na zaplacení částky 200 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy (výrok I), dále žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaslat žalobci doporučený dopis ve znění ve výroku uvedeném (výrok II) a také žalobu, aby byl žalovaný povinen zveřejnit v deníku Sport omluvu ve znění specifikovaném ve výroku (výrok III), a současně rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů soudního řízení ve výši 42 350 Kč (výrok IV).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku výrokem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 8 228 Kč.
Žalobce se domáhal jednak omluvy za to, jakým způsobem se měl žalovaný o žalobci vyjádřit v publikaci „XY“, kde měl žalovaný o žalobci podle jeho názoru uvést nepravdivá a pomlouvačná tvrzení, jež zasahují do jeho vážnosti, cti i soukromí, a poškozují jeho pověst a postavení v podnikatelských vztazích, dále se domáhal omluvy ve stejném znění, kterou měl žalovaný zveřejnit v deníku Sport, a rovněž se žalobce domáhal částky 200 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena jednáním žalovaného, neboť žalobce má za to, že pouhé omluvy nejsou dostačující.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Skutečnost tvrzená žalobcem, že v posuzovaném případě není dán rozumný důvod ani reálný základ pro kritické postoje žalovaného, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Žalobce konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud (který uzavřel, že kritický hodnotící soud či postoj žalovaného měl reálný základ), a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, která je nezpůsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení.
Jelikož žalobce podal dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalobce povinen nahradit žalovanému náklady tohoto řízení (srov. § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o. s. ř.) spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Náklady dovolacího řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby v částce 3 100 Kč [§ 6, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. 714 Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalované tak činí 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Pavel Simon předseda senátu