Plný text
30 Cdo 4549/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 3.150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 295/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2014, č. j. 64 Co 137/2014-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 12. 2013, č. j. 41 C 295/2011-32, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení právního zástupce.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, aniž by byl při jeho podání zastoupen advokátem a aniž by tvrdil a doložil, že má právnické vzdělání.
Žalobce byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 7. 2014, č. j. 41 C 295/2011-48, vyzván, aby si pro podání dovolání v dané věci ve lhůtě 20 dnů zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti napadenému usnesení. Žalobce nedostatek povinného zastoupení v soudem stanovené lhůtě (a ani po jejím uplynutí) neodstranil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že: „Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.“ Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
V posuzované věci dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. V případě, že předmětem dovolacího řízení je přezkum splnění podmínek pro ustanovení zástupce účastníku řízení podle § 30 o. s. ř., by trvání na podmínce povinného zastoupení pro dovolací řízení vedlo k popření smyslu a cíle podaného dovolání a ve svém důsledku k popření práva žalobce na přístup k soudu. Povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, tak vylučuje, aby bylo možno dovolací řízení zastavit pro nedostatek podmínky povinného zastoupení dle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 104 odst. 2 o. s. ř. Obdobně Nejvyšší soud rozhodl např. v usnesení ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3465/2013, a ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97 (dostupné na www.nsoud.cz).
Dovolací soud proto přistoupil k dovolacímu přezkumu.
Podle § 237 o. s. ř. „dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. „dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. „v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“
Posuzované dovolání neobsahuje zákonem vyžadované náležitosti, neboť dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a neuvedl, v čem by mělo spočívat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 243b o. s. ř.).
Pokud se týká námitky podjatosti soudců a soudkyň „Šrobanové, Vlacha, Hrehové, Jiráskové, Douděry‚ a spol.‘, jakož i jejich sekundantů jako je K. a spol.“, Nejvyšší soud se před rozhodnutím o dovolání touto námitkou nezabýval, neboť se netýkala soudců Nejvyššího soudu, kteří měli podle rozvrhu práce rozhodnout o dovolání.
Nejvyšší soud neshledal důvodným návrh žalobce na odklad vykonatelnosti a na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Přitom platí, že neshledá-li dovolací soud návrh na odklad vykonatelnosti důvodným, nevydává zvláštní rozhodnutí, a to ani v souvislosti s rozhodnutím o dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005). Obdobně Nejvyšší soud nevydává zvláštní rozhodnutí ani v případě, že neshledá důvodným návrh na odklad právní moci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2015
JUDr. Pavel Simon předseda senátu