Plný text
30 Cdo 4883/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci F. F., zastoupeného JUDr. Šárkou Bendovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalovanému R. M., zastoupenému Mgr. Karlem Kvasnicou, advokátem se sídlem v Bohumíně, Na Úvoze 392, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 209/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2009, č. j. 1 Co 200/2008-82, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. dubna 2008, č. j. 23 C 209/2007-52, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 100.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. dubna 2009, č.j. 1 Co 200/2008-82, rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že žalovaný svým jednáním neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobce, tento zásah však nebyl takové intenzity, jenž by mohl snížit důstojnost, vážnost či narušit soukromí žalobce v takové míře, při níž by se přiměřené zadostiučinění podle ustanovení § 13 odst. 1 o.z. jevilo jako nepostačující.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Připomíná, že nebyly provedeny všechny žalobcem navrhované důkazy k prokázání neoprávněného zásahu do jeho osobnostních práv, zejména promítnutím videozáznamu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. o.z. dovolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. února 2005, sp. zn. 30 Cdo 1651/2004 nebo usnesení téhož soudu ze dne 12. října 2006 sp. zn. 30 Cdo 2219/2006.). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. dubna 2010
JUDr. Pavel P a v l í k předseda senátu