UsneseníZrušeno Ústavním soudemOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské↪ 1× citováno

Toto rozhodnutí zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 1682/16 ze dne 14. 9. 2016. Zdroj: výrok nálezu Ústavního soudu.

Ústavní stížnost I. ÚS 1682/16 (podána 24. 5. 2016): zrušeno (nález ze dne 14. 9. 2016).

Spisová značka

30 Cdo 491/2016

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2016-03-30ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.491.2016.1
Další údaje
Předmět řízení: Dovolání

Zrušeno nálezem

  • I. ÚS 1682/16ze dne 14. 9. 2016

    I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 č. j. 30 Cdo 491/2016-127 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na přístup k soudu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

30 Cdo 491/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobkyně MN ENGINEERING GmbH., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v [adresa] částky 85.315, - EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 191/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2015, č. j. 19 Co 183/2015-111, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) napadla dovoláním v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. ledna 2015, č. j. 12 C 191/2013-4 (jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 85.315,- EUR, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení), a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl doručen (do vlastních rukou) advokátu dovolatelky (v pondělí) dne 10. září 2015, a to provozovatelem poštovních služeb, přičemž (dvouměsíční) lhůta pro podání dovolání ve smyslu § 240 odst. 1 o. s. ř. jí skončila (v úterý) dne 10. listopadu 2015. Podala-li dovolatelka dovolání až (v pondělí) dne 16. listopadu 2015, učinila tak po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty, tedy opožděně. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu dovolatelky prostřednictvím provozovatele poštovních služeb je pro závěr o opožděnosti podaného dovolání bezvýznamná. Nejvyšší soud totiž konstantně zaujímá právní názor, že účinky řádného doručení písemnosti soudem nastávají i v případě, kdy je písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a adresát tuto písemnost převezme, ač správně má být písemnost doručována do datové schránky adresáta (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, in http//:nsoud.cz). Vzhledem k tomu, že dovolatelka sama nezpochybňuje, že předmětné rozhodnutí jí bylo (prostřednictvím jejího advokáta) doručeno, respektive že si je její advokát JUDr. J. V. osobně převzal v provozovně provozovatele poštovních služeb, a že tedy měla možnost se s ním seznámit a zvolit další procesní postup, byla materiální funkce doručení, tj. možnost seznámení se s obsahem listiny v souzené věci naplněna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, in tamtéž).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně – protože tak v rozporu s ustanoveními § 241b odst. 1 a § 208 odst. 1 o. s. ř. neučinil soud prvního stupně – podle § 243c odst. 3 věty první (ve spojení s § 243f odst. 2, § 218a) o. s. ř. odmítl jako opožděné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatelku, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300,-Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 30. března 2016

JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací