Plný text
30 Cdo 493/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce P. Ž., proti žalovanému D. Ž., zastoupenému Martinou Žilkovou, bytem shodně s žalovaným, o návrhu žalobce na opravu usnesení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 C 75/2013, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 6 Co 1728/2013-45, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále již „krajský soud“) v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh žalobce na opravu odůvodnění usnesení téhož soudu ze dne 16. srpna 2013, č. j. 6 Co 1728/2013-33, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 16. dubna 2013, č. j. 21 C 75/2013-15, kterým bylo zastaveno řízení o zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému.
Dne 17. ledna 2014 bylo soudu prvního stupně doručeno podání žalobce ze dne 16. ledna 2014, z něhož vyplývá, že žalobce proti označenému usnesení krajského soudu podává (z důvodů v tomto podání dále rozvedených) „odvolání“, když má za to, „že by o tom měl rozhodnout nadřízený Vrchní soud v Praze, protože usnesení o zamítnutí opravy vydal Krajský soud jako soud I. stupně, což by mělo připouštět odvolání.“
Odvolání je podle § 201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobce „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný vrchní ani Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, roč. 2001).
Proto Nejvyšší soud z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o odvolání žalobce proti usnesení krajského soudu vydanému v odvolacím řízení bez jednání (§ 243 písm. a/ o. s. ř.) zastavil (§ 104 odst. 1, § 241b odst. 2 a za užití § 243f odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 poslední věta o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. února 2014
JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu