Plný text
30 Cdo 4975/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce F. F., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 177/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2015, č. j. 15 Co 566/2014-169, takto: Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 12. 2014, č. j. 22 C 177/2013-163, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, když poukázal na skutečnost, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 8. 2014, č. j. 22 C 177/2013-112, byla žaloba podle § 43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odmítnuta. Odvolání žalobce proti uvedenému usnesení bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 470/2014-122, rovněž odmítnuto pro vady. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 470/2014-122, podal žalobce dovolání, jež má podle odvolacího soudu povahu zjevně bezúspěšného uplatňování práva, když ani ze žaloby nebylo zřejmé, z jakého nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí žalobci újma vznikla. S ohledem na uvedenou skutečnost odvolací soud uzavřel, že podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů nejsou v případě žalobce splněny.
Proti usnesení odvolacího soudu uvedenému v záhlaví podal žalobce dne 8. 4. 2015 dovolání (č. l. 170), při jehož podání rovněž nebyl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Na základě pokynu dovolacího soudu vyzval soud prvního stupně žalobce usnesením ze dne 24. 9. 2015, č. j. 22 C 177/2013-178, aby si pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 470/2014-122, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce byl zároveň poučen, že nesplní-li výzvu do deseti dnů ode dne doručení uvedeného usnesení, dovolací soud řízení o dovolání zastaví. V reakci na uvedenou výzvu žalobce pouze zopakoval žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, zástupce si však nezvolil.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
V daném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když žalobce uplatňuje dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 470/2014-122, právo zřejmě bezúspěšně (srov. § 30 odst. 1 ve spojení s § 138 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě se žalobce domáhá ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání. Z právní úpravy přitom vyplývá, že dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. [§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.], což je mimo jiné případ pravomocného usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Je tedy zřejmé, že dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu není objektivně přípustné.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2016
JUDr. Pavel Simon předseda senátu