Plný text
30 Cdo 5045/2017-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 170 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 1/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2017, č. j. 72 Co 107/2017-71, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 21. 4. 2017, č. j. 72 Co 107/2017-71, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který rozhodl, že řízení o návrhu žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce, se zastavuje.
Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy předchozí žádost žalobce o ustanovení právního zástupce ve věci byla zamítnuta pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2015, č. j. 41 C 1/2014-23, a toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, č. j. 72 Co 151/2015-28 (podle obsahu spisu nebylo napadeno dovoláním; pozn. dovolacího soudu), a po opětovné žádosti o ustanovení právního zástupce byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k doložení změny celkových majetkových poměrů, a tento změnu svých osobních a majetkových poměrů nijak neprokázal, musí soud řízení zastavit pro překážku věci rozsouzené (§ 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 159a odst. 4 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce, nezastoupený advokátem, včasné dovolání, ve kterém současně požádal o ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 21. 7. 2017, č. j. 41 C 1/2014-76, doručeným žalobci dne 25. 7. 2017, Obvodní soud pro Prahu 2 vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2017, č. j. 72 Co 107/2017-71, s tím, že nebude-li do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobce na tuto výzvu reagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Závěry vyplývající z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se zde neuplatní, neboť dovolání nesměřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení, nýbrž směřuje proti usnesení o zastavení řízení. Nicméně i tak je zřejmé, že podané dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, které tak jako tak brání ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení § 30 a § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.), neboť nejde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nejsou předmětem nového přezkumu, neboť ten nemůže být důvodem pro vyhovění nové žádosti, protože by šlo o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013). Dovolatel přitom ani netvrdí, že by se jeho poměry od předchozího rozhodnutí změnily.
Protože žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení dovolacím soudem bez zbytečného odkladu po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2017
Mgr. Vít Bičák pověřený člen senátu