Plný text
30 Cdo 5343/2017-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce S. M., zastoupeného JUDr. Kristýnou Spurnou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované Nemocnici s poliklinikou Česká Lípa, a.s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Oldřichem Filipem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, pod sp. zn. 62 C 37/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2016, č. j. 3 Co 153/2015-167, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobou se domáhá žalobce po žalované finanční satisfakce za tvrzený zásah do svých osobnostních práv, který měl spočívat v tom, že nebyl ze strany žalované informován o hospitalizaci jeho matky a jejím vážném zdravotním stavu.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. dubna 2015, č. j. 62 C 37/2013-132, zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši [PSČ obec] a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů řízení státu.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. října 2016, č. j. 3 Co 153/2015-167, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil jej jen v části, týkající se nákladů řízení mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Zabýval se pak otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Dovolání v této věci však není přípustné, neboť podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím [PSČ obec], ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy, není dovolání podle § 237 přípustné, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky. V předmětné věci se přitom žalobce domáhal žalobou nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč. Dovolání je nepřípustné i v části výroku o náhradě nákladů řízení, neboť i zde částky nepřesahují [PSČ obec] (před soudem prvního stupně 18.223 Kč a 125 Kč, před soudem druhého stupně 10.391,50 Kč).
Je tak zřejmé, že posuzované dovolání nenaplňuje předpoklady stanovené pro ně procesním předpisem. Nejvyšší soud proto předmětné dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není ve smyslu ustanovení 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. odůvodňován.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. prosince 20017