Plný text
30 Cdo 5425/2017-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. B. D. v právní věci žalobkyně J. S., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 156/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2017, č. j. 51 Co 32/2017-75, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) výše uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 12. 2016, č. j. 27 C 156/2015-69, kterým byla odmítnuta žaloba ze dne 19. 11. 2015, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, a zároveň požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 27. 2. 2017, č. j. 27 C 156/2015-81, žádost o ustanovení právního zástupce zamítl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2017, č. j. 51 Co 217/2017-88, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Poté soud prvního stupně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 11. 7. 2017, č. j. 27 C 156/2015-94, aby ve lhůtě 15 dnů předložila soudu plnou moc udělenou advokátovi, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání proti napadenému usnesení, s poučením, že dovolací soud v případě nepředložení plné moci dovolací řízení zastaví.
Žalobkyně ve lhůtě uvedené ve výzvě ani ve dvouměsíční lhůtě počítané od právní moci usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, nesplnila podmínku stanovenou v § 241 o. s. ř., a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně jako dovolatelka právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 15. listopadu 2017
JUDr. B. D. pověřený člen senátu