Plný text
30 Cdo 546/2022-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Nejvyššímu soudu České republiky, se sídlem v Brně, Burešova 571/20, 3) A. Z., o zaplacení částky 10 635 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 118/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2021, č. j. 58 Co 386/2021-74, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2021, č. j. 58 Co 386/2021-74, se v rozsahu dovolání do výroku I, vyjma potvrzení výroku usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení částky 10 635 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a umožnění eutanazie.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 9. 2021, č. j. 17 C 118/2020-64, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2021, č. j. 58 Co 233/2021-54, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů za dovolací řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 27. 12. 2021 včasné dovolání, čímž mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“], který činí podle položky č. 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.
Soud prvního stupně vyzval žalobce svým usnesením ze dne 14. 1. 2022, č. j. 17 C 118/2020-77, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za podání dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla žalobci doručena dne 25. 1. 2022.
Žalobce reagoval na výzvu soudu prvního stupně žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
O dřívějších žalobcových žádostech o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů soud prvního stupně rozhodl zamítavě usnesením ze dne 18. 1. 2021, č. j. 17 C 118/2020-28, které ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, č. j. 58 Co 128/2021-43, nabylo v tomto zamítavém výroku právní moci dne 6. 5. 2021.
O opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků nebylo na místě rozhodovat, neboť neobsahuje žádné nové skutečnosti. Nedošlo-li v mezidobí (oproti stavu, z něhož vycházel soud prvního stupně v usnesení ze dne 18. 1. 2021, č. j. 17 C 118/2020-28) ke změně rozhodných poměrů na straně žadatele, jež by mohla případné odlišné rozhodnutí o další žádosti odůvodnit, bylo by rozhodování o opakované žádosti nehospodárné a nedůvodné, neboť by vedlo pouze k řetězení rozhodnutí o stále totožných žádostech o osvobození od soudních poplatků, ať už by tato rozhodnutí měla podobu zamítnutí žádosti či zastavení řízení o žádosti pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 560/2021).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV. a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu řádně soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., zčásti zastavil.
Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v usnesení soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání v dotčeném rozsahu odmítl.
V rozsahu, ve kterém není dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., zvážil, zda žalobci podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2022
Mgr. Vít Bičák předseda senátu