Plný text
30 Cdo 5625/2017-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení částky 870 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 463/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2016, č. j. 69 Co 219/2016-60 (správně č. j. 69 Co 219/2016-90), takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 6. 2015, č. j. 26 C 463/2013-41, konstatoval porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 160/06 v přiměřené lhůtě (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 870 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 9. 2016, č. j. 69 Co 219/2016-60 (správně č. j. 69 Co 219/2016-90), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II o věci samé a ve výroku III o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 102), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Žalobce současně s podáním dovolání požádal, aby mu byl bezplatně ustanoven advokát pro podání dovolání a zároveň vznesl požadavek na odkladný účinek podle § 243 o. s. ř.
Žádost žalobce o ustanovení advokáta pro dovolací řízení byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 1. 2017, č. j. 26 C 463/2013-108, zamítnuta, což bylo následně potvrzeno i usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 7. 2017, č. j. 69 Co 54/2017-127. Uvedené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 8. 8. 2017.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 8. 2017, č. j. 26 C 463/2013-130, které bylo žalobci řádně doručeno dne 8. 9. 2017, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce však na výzvu soudu prvního stupně nikterak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017)
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.