Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

30 Cdo 568/2013

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 17. 6. 2014Zpravodaj: JUDr. Pavel SimonECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.568.2013.1
Další údaje
Předmět řízení: Odpovědnost státu za škoduSenát: JUDr. Pavla Simona (předseda), JUDr. Lenky Dopitové, JUDr. Františka Ištvánka

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

30 Cdo 568/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce Z. Č., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice - Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, se sídlem v [adresa] částky 1.200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 40/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2012, č. j. 71 Co 71/2012 - 86, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 10. 2011, č. j. 22 C 40/2011-56, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody ve výši 1.200.000,- Kč. Ta měla žalobci vzniknout nesprávným úředním postupem katastrálního úřadu, spočívajícím ve výmazu zástavních práv k nemovitostem, aniž by tato opravdu zanikla.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11; oba uvedené nálezy jsou dostupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Odvolací soud založil napadené rozhodnutí mimo jiné na názoru, že stát by za škodu vzniklou žalobci odpovídal až subsidiárně v případě, že by žalobce nebyl úspěšný vůči osobě, která odpovídá za vady prodávané věci. V této otázce, kterou učinil žalobce předmětem svého dovolání, nepředstavuje napadený rozsudek jiné řešení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., když je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na které nemá Nejvyšší soud důvod cokoliv měnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný pod číslem 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1512/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto rozhodnutí citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Obstojí-li jeden ze závěrů odvolacího soudu, který jej vedl k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, nemůže druhý právní závěr, který vedl k témuž procesnímu výsledku, přiznávat rozsudku odvolacího soudu zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněný pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud se proto námitkami žalobce stran nesprávného posouzení zástavního práva jako práva bez majetkové hodnoty nezabýval, neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. června 2014

JUDr. Pavel Simon předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací