Plný text
30 Cdo 618/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyň a) J. O. a b) Bc. K. O., zastoupených Mgr. Lukášem Fialou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení náhrady škody ve výši 685 458,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 45/2010, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2014, č. j. 68 Co 302/2014-227, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 9. prosince 2013, č. j. 12 C 45/2010-204, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 685 458,33 Kč s příslušenstvím.
Uvedené částky se žalobkyně domáhaly jako náhrady škody, která jim měla vzniknout v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. prosince 2004, č. j. 14 E 104/2004-26. Tím byl nezákonně nařízen výkon rozhodnutí postihující majetek žalobkyň, jež měl sloužit jako zástava pro získání hypotečního úvěru. Z něj hodlaly žalobkyně financovat stavbu nemovitostí a tyto následně pronajmout. Znemožněním získání úvěru a dřívějšího dostavění a pronájmu těchto nemovitostí ušel žalobkyním žalovaný zisk.
Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Právní posouzení existence ušlého zisku na straně žalobkyň nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že záměr či příslib možného příjmu musí být podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu – nebýt škodné události – by k zamýšlenému zisku skutečně došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2011, sp. zn. 25 Cdo 83/2010), což v případě žalobkyň splněno nebylo.
Námitka vznesená žalobkyněmi proto přípustnost dovolání z výše uvedených důvodů nemůže založit.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 16. září 2015
JUDr. Pavel S i m o n předseda senátu