Plný text
30 Cdo 703/2018-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. B. D. v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] 2) Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, se sídlem v [adresa] náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 41/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2017, č. j. 25 Co 255/2017-60, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 3. 2017, č. j. 5 C 41/2017-45, kterým bylo odmítnuto žalobcovo podání ze dne 21. 6. 2016.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nesplňoval podmínku povinného zastoupení.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2017, č. j. 5 C 41/2017-64, byl žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Soud zároveň žalobce poučil, že neučiní-li tak do patnácti dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval podáním žádosti na o ustanovení advokáta pro dovolací řízení ze dne 15. 9. 2017.
Návrh žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2017, č. j. 5 C 41/2017-82, zamítnut. Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 12. 2017, č. j. 25 Co 442/2017-97.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyššímu soudu je známo, že žalobce nebyl opětovně vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle § 241 o. s. ř., je však nutno konstatovat, že žalobce v téměř shodných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4980/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5832/2017). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 27. února 2018
JUDr. B. D. pověřený člen senátu