Plný text
30 Cdo 722/2018-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. B. D. v právní věci žalobců a) I. D., b) L. N., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 190/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2017, č. j. 51 Co 65/2017-198, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 10. 2016, č. j. 25 C 190/2016-173, kterým byla zamítnuta žádost žalobců o bezplatné ustanovení zástupce pro řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, při jehož podání nesplňovali podmínku povinného zastoupení. Současně s tím požádali o osvobození od soudních poplatků a bezplatné ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Návrh žalobců byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 5. 2017, č. j. 25 C 190/2016-203, zamítnut. Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 7. 2017, č. j. 51 Co 264/2017-211.
Na to soud prvního stupně žalobce usnesením ze dne 18. 9. 2017, č. j. 25 C 190/2016-217, vyzval, aby ve lhůtě pěti dní odstranili nedostatek povinného zastoupení. Na uvedenou výzvu žalobci reagovali přípisem ze dne 3. 10. 2017, ve kterém trvali na tom, že splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nedostatek povinného zastoupení však neodstranili, ač byli poučeni, že dovolací soud v případě neodstranění tohoto nedostatku dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byli žalobci jako dovolatelé právně zastoupeni. Žalobci neprokázali ani netvrdili, že jsou zastoupeni advokátem nebo že sami mají právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobci nesplnili zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 7. 3. 2018
JUDr. B. D. pověřený člen senátu