Plný text
30 Cdo 842/2021-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. T. P. v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 145/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2019, č. j. 19 Co 305/2019-19, t a k t o:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 7. 2019, č. j. 9 C 145/2019-7, pokud jím uvedený soud odmítl podání žalobce a rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 3. 2021, č. j. 30 Cdo 842/2021-65, žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání a zároveň jej poučil, že nezaplatí-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě, dovolací řízení bude zastaveno. Na uvedenou výzvu žalobce nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], avšak žalobce přes poučení soudu o důsledcích své nečinnosti soudní poplatek neuhradil.
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Nejvyšší soud se dále zabýval neurčitou námitkou podjatosti. Z obsahu spisu vyplývá a z jiné úřední činnosti je Nejvyššímu soudu k osobě žalobce známo, že jmenovaný opakovaně podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání vlastních procesních návrhů. Argumentace obsažená v těchto podáních zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, relevantní. Takové jednání je třeba kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, či ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017). Nejvyšší soud proto k takto uplatněné a navíc neurčité námitce podjatosti nepřihlížel. Žalobce byl nadto v jiných srovnatelných věcech Nejvyšším soudem opakovaně (ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř.) zcela bezúspěšně vyzýván k upřesnění námitky podjatosti [namátkou ve věci sp. zn. 30 Cdo 2609/2019, 30 Cdo 3181/2019 a mnohých dalších].
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2021
JUDr. T. P. pověřený člen senátu