Plný text
30 Cdo 923/2026-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o zaplacení 400 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 69/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2025, č. j. 55 Co 412/2025-10, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 29. 10. 2025, č. j. 17 C 69/2025-4, odmítl podání ze dne 17. 10. 2025 doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 21. 10. 2025 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 12. 2025, č. j. 55 Co 412/2025-10, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, kterým se domáhal, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že žalobě se vyhovuje. Namítal, že soudy obou stupňů se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která přesně specifikuje, pro jaké vady podání lze podání odmítnout. Nejvyšší soud toto odvolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Námitka žalobce, že soudy nesprávně odmítly jeho žalobu ze dne 17. 10. 2025, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že je pro svou nesrozumitelnost a absenci základních náležitostí neprojednatelná (žalobce ji nedoplnil ani v rámci podaného odvolání), je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, včetně judikatury, na kterou odkazuje žalobce v dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016, dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013).
Ve věci žalobce není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech žaloby se mu dostalo opakovaně již v řadě řízení, ve kterých podal obdobný, neurčitý návrh (viz první odstavec usnesení nalézacího soudu, v němž je označeno 8 dalších, odlišných řízení). Byť stěžovatel podal vysoký počet obdobných podání, která trpí stejnou vadou, a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen, znovu podal návrh, v němž dostatečně nevymezil, v čem spočívalo nezákonné jednání státu. Za takové situace je postup soudů, které podání stěžovatele odmítly analogicky podle § 43 o. s. ř., aniž by ho před tím vyzvaly k odstranění vad, logický, přiměřený a v souladu se zásadou procesní ekonomie (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 982/24, které bylo vydáno ve věci žalobce).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2026
Mgr. Vít Bičák předseda senátu