Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 945/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 104/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2009, č. j. 68 Co 606/2008-46, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 11. 9. 2008, č. j. 27 C 104/2008-26, uložil žalované zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu do zbývající částky 50.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním žalované dotčené části tak, že zamítl žalobu do částky 24.000,- Kč s příslušenstvím, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu, v rozsahu změny rozsudku soudu prvního stupně v částce 24.000,- Kč a potvrzení zamítnutí žaloby do částky 50.000,- Kč, napadl žalobce dovoláním, kterým se domáhá zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětné věci dovolání není přípustné, jelikož žádným z dovoláním dotčených výroků rozsudku odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Přípustnost dovolání je přitom nutno posoudit ve vztahu ke každému z výroků rozsudku odvolacího soudu, tj. ve vztahu k výroku měnícímu i potvrzujícímu, zvlášť, jak to plyne z cit. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť z hlediska přípustnosti dovolání podléhá každý z daných výroků jinému právnímu režimu.
Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2011
JUDr. František I š t v á n e k , v. r. předseda senátu