Plný text
30 Nd 153/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně V. J., zastoupené JUDr. Štefánií Fajmonovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČ [IČO], se sídlem [adresa] a 2) P. V., o úhradu nemajetkové újmy ve výši 276 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 251/2015, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 251/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov.
Odůvodnění:
V posuzované věci se žalobkyně žalobou ze dne 29. 6. 2015 domáhá zaplacení částky 276 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění.
Nejvyššímu soudu byl doručen návrh Obvodního soudu pro Prahu 8, aby v posuzované věci bylo rozhodnuto o přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu Brno-venkov. Svůj návrh Obvodní soud pro Prahu 8 odůvodnil rychlejším, hospodárnějším a účelnějším projednáním věci soudem v blízkosti bydliště žalobkyně a druhého žalovaného, a to i s přihlédnutím k existenci pobočky první žalované.
Žalobkyně i druhý žalovaný s delegací souhlasili. První žalovaná s delegací projevila nesouhlas z důvodu, že delegace by navodila pro ni nepříznivý stav a došlo by k odnětí jejího práva na zákonného soudce. K existenci své pobočky v obvodu Okresního soudu Brno-venkov první žalovaná uvedla, že její pobočky jsou pouze obchodními místy, která slouží k uzavírání pojistných smluv. Jejich pracovníci nemají oprávnění zastupovat žalovanou před soudy. Tuto působnost má pouze právní úsek žalované, jehož pracoviště je v sídle společnosti v Praze 8 a který nemá žádné detašované pracoviště.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, může být věc přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu téhož stupně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008).
Okolnosti toho druhu, že účastník řízení či svědek nemá bydliště (pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, jsou spíše běžné a nemohou zásadně samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K takovým poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v nyní posuzované věci bylo rozhodnuto o přikázání Okresnímu soudu Brno-venkov, bylo by to nepříznivé pro první žalovanou, která s návrhem na delegaci nesouhlasila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 418/2009, nebo ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Nd 153/2008).
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2017
JUDr. Pavel Simon předseda senátu