Plný text
30 Nd 398/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Vlacha, ve věci žalobce SOLOMON INVEST, INC, se sídlem Simmonds Building, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 272635, zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému Mgr. J. Z., jako správci konkursní podstaty úpadce INTERNATIONAL INVEST s.r.o., se sídlem [adresa] IČ [IČO], za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Pivovar ZUBR a. s., se sídlem v Přerově, Komenského č. 35, IČ [IČO], o vyloučení pohledávek z konkurzní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 57/2006, o námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu, takto:
Soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 164/2014.
Odůvodnění:
Žalobce podal k Nejvyššímu soudu dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2013, č. j. 10 Cmo 33/2010-375. Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 29 Cdo 164/2014.
V podání ze dne 9. prosince 2015 žalobce vznesl námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu Mgr. M. P.. Uvedl, že Mgr. Milan Polášek byl předsedou senátu v řízení u Vrchního soudu v Olomouci vedeném pod sp.zn. 2 Ko 33/2007, v němž bylo usnesením ze dne 23. srpna 2007 změněno usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byl připuštěn vstup do řízení nynějšího žalobce na místo INTERNATIONAL INVEST s.r.o., kdy Mgr. J. Z. byl správcem konkurzní podstaty posledně jmenovaného, tak, že návrh se zamítá. Proto podle přesvědčení žalobce lze pochybovat o nepodjatosti Mgr. M. P., který má nyní rozhodovat o jeho dovolání. Žalobce dále upozorňuje, že tato věc byla již jednou Nejvyšším soudem rozhodována v řízení vedeném pod sp.zn. 29 Cdo 2946/2011, kdy byla přidělena JUDr. Z. K.. Domnívá se, že i nyní by měl ve věci rozhodovat JUDr. Z. K..
Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle § 16 odst. 1 věta druhá o.s.ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána.
Z hlediska zákonných důvodů pro vyloučení soudce bývá zpravidla soudcův poměr k projednávané věci založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě a nestranně rozhodnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 43/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura 9/1998). Samotné rozhodování soudce v jiných věcech ovšem důvodem k jeho vyloučení být zásadně nemůže (§ 14 odst. 4 o.s.ř.); rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti. Jestliže by právní závěry soudce měly zakládat objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti, dovedeno ad absurdum by to znamenalo, že jednou vyslovený závěr by jej diskvalifikoval z rozhodování všech dalších obdobných případů, což je výklad nepřijatelný. K závěru o vyloučení soudce může být relevantní pouze jeho poměr k předmětu řízení v konkrétní věci, popř. k jeho účastníkům nebo zástupcům.
Z vyjádření Mgr. M. P. vyplynulo, že nemá žádný vztah k samotné věci, k účastníkům ani jejich zástupcům. Dále Mgr. Polášek uvedl, že žalobcem zmiňované usnesení Vrchního soudu v Olomouci pod jeho předsednictvím není rozhodnutím v této věci, a proto nezakládá jeho podjatost podle § 14 odst. 2 o.s.ř. Dodává ještě, že žalobce se mýlí, když tvrdí, že při předchozím rozhodování Nejvyššího soudu v této věci byla věc přidělena soudci JUDr. Z. K.. V předmětné věci byl JUDr. K. předsedou senátu, nikoliv však soudcem zpravodajem (tím byl Mgr. Polášek).
Je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě se nepodávají žádné okolnosti, jež by vzbuzovaly pochybnosti o nepodjatosti jmenovaného soudce. Jen samotný fakt, že jako předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci rozhodoval v jiné právní věci žalobce, který zřejmě není subjektivně spokojen s výsledkem tohoto řízení, nemůže být důvodem pro jeho vyloučení z projednání a rozhodnutí této věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne, 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, publikovaný pod č. 98/2001 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Protože nebyly shledány zákonné předpoklady pro rozhodnutí o vyloučení uvedeného soudce Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodování věci, nebylo námitce podjatosti, kterou vznesl žalobce, vyhověno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu