Plný text
30 Nd 91/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně AUTODOPRAVA ZDENĚK HRUBÝ, s. r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované L-TRANS Logistic s. r. o., IČ [IČO], se sídlem v Zohoru, Staničná 12, Slovenská republika, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Návrh žalobkyně AUTODOPRAVA ZDENĚK HRUBÝ, s. r. o., na vydání platebního rozkazu na zaplacení částky 9.618 Kč s příslušenstvím proti žalované L-TRANS Logistic s. r. o. projedná a rozhodne Okresní soud v Prostějově.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 9. března 2015 učinila žalobkyně návrh, aby Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), určil, který soud České republiky projedná a rozhodne její návrh na vydání platebního rozkazu proti žalované L-TRANS Logistic s. r. o., jímž se domáhá zaplacení ceny provedené mezinárodní přepravy ve výši 9 618 Kč s příslušenstvím.
V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti a v přiloženém návrhu na vydání platebního rozkazu žalobkyně uvedla, že dne 6. června 2014 uzavřela se žalovanou smlouvu o přepravě věcí, ve které se žalobkyně zavázala přepravit pro žalovanou zásilku z místa odeslání v Kralicích na Hané v České republice do místa určení v Bratislavě ve Slovenské republice. Žalovaná se zavázala za provedenou přepravu uhradit 350 EUR, což podle žalobkyně neučinila. Podle žalobkyně je pravomoc soudů České republiky založena čl. 31 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), sjednané dne 19. 5. 1956, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“) se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Nejvyšší soud České republiky za uvedených okolností uzavřel, že v žalobcem předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se podle tvrzení žalobkyně nachází místo, kde byly zásilky převzaty k přepravě, přičemž Česká republika i Slovenská republika jsou smluvními státy Úmluvy.
Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), a to podle jeho čl. 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi uvedené zvláštní smlouvy patří rovněž Úmluva.
Místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení o. s. ř. (srov. § 84 až § 89a o. s. ř.). Aplikace čl. 5 nařízení Brusel I, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud postupoval podle § 11 odst. 3 o. s. ř. a určil, že věc předloženou žalobkyní projedná a rozhodne Obvodní soud v Prostějově, v jehož obvodu se dle tvrzení žalobkyně nachází místo, kde byla zásilka převzata k přepravě, v jehož obvodu má sídlo právní zástupce žalobkyně, a jehož určení za místně příslušný soud žalobkyně navrhuje (srov. zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, příloha 3, bod 52).
O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne procesní soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2015
JUDr. Pavel Simon předseda senátu