Plný text
31 Cdo 2135/2022-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl ve velkém senátě občanskoprávního a obchodního kolegia složeném z předsedy JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Z. D., JUDr. V. D., JUDr. J. E., Ph.D., JUDr. R. F., JUDr. P. G., Mgr. D. H., JUDr. F. I., JUDr. M. J., Ph.D., JUDr. Z. K., JUDr. P. P., JUDr. L. P., Ph.D., JUDr. P. S., JUDr. P. Š. a JUDr. P. V. v právní věci žalobkyně CASPER UNION s. r. o., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem v [adresa] zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované L. N., bytem [adresa] 564,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 59/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č. j. 54 Co 419/2019-104, takto:
Věc se přikazuje k projednání a rozhodnutí senátu 30.
Odůvodnění:
Tříčlenný senát č. 30, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, zjistil, že při posouzení otázky, zda je právo na náhradu škody právem spojeným s postoupenou pohledávkou, na níž odvolací soud založil své právní posouzení v této věci, se praxe tříčlenných senátů Nejvyššího soudu rozchází, jak vyplývá např. z rozsudku ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 32 Odo 473/2005, z rozsudku ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2164/2010, a z rozsudku ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2735/2012. Proto tříčlenný senát rozhodl o postoupení věci [podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů] k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“). Velký senát pak věc projednal a rozhodl o ní v souladu s ustanoveními § 19 a § 20 odst. 1 uvedeného zákona.
Podle stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. Plsn 1/2011, k výkladu ustanovení § 20 zákona o soudech a soudcích v otázce, jestli může velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu přikázat věc senátu, který mu ji předložil, aby věc projednal a rozhodl, pokud nebyly splněny podmínky k jejímu předložení velkému senátu kolegia Nejvyššího soudu, uveřejněného pod č. 1/2012 Sb. rozh. obč., je ustanovení § 20 odst. 1, 2 zákona o soudech a soudcích podkladem pro odnětí věci zákonným soudcům, kteří jsou členy tříčlenného senátu, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce, a pro projednání a rozhodnutí této věci soudci, kteří jsou členy velkého senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Postup předpokládaný citovaným ustanovením se uplatní jen tehdy, jde-li skutečně o právní názor, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu má právo i povinnost posoudit, zda jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby mu byla věc postoupena k projednání a rozhodnutí. Nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 20 zákona o soudech a soudcích a byla-li věc přesto postoupena velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu, rozhodne tento senát o jejím přikázání příslušnému (tříčlennému) senátu k projednání a rozhodnutí.
Velký senát má za to, že jsou podmínky pro takový jeho postup v dané věci naplněny, když vychází z toho, že podle skutkových okolností projednávané věci není řešení otázky, která zakládá přípustnost dovolání, pro rozhodnutí věci významné, neboť právní názor vyjádřený odvolacím soudem se nevztahuje ke skutkovému základu, z něhož vycházel. Tato okolnost vylučuje, aby mohl být velkým senátem vyjádřen právní názor, který by měl sjednocující význam ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích a který by zakládal judikatorní rozpor ve smyslu jeho § 20.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 10. 2022
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu