Plný text
32 Cdo 2326/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce T. S., zastoupeného JUDr. Janem Menšem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalované Regionální stavební s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 150 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Miroslavem Dongresem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 466 01, o zaplacení částky 720.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 143/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2009, č. j. 1 Cmo 212/2008-120, takto:
I. Dovolání proti výrokům III. a IV. rozsudku ze dne 17. února 2009, č. j. 1 Cmo 212/2008-120, jimiž Vrchní soud v Praze rozhodl o nákladech řízení, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. března 2008, č. j. 37 Cm 143/2005-97, zamítl žalobu o zaplacení částky 720.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení z částky 376.000,- Kč od 17. července 2003 do zaplacení a s 2% úrokem z prodlení z částky 344.000,- Kč od 16. února 2004 do zaplacení (výrok I.) a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 310.000,- Kč s příslušenstvím tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 310.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. července 2003 do zaplacení (první výrok), ve zbývající části, tj. co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 66.000,- Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 344.000,- Kč s příslušenstvím, výrok I. potvrdil (druhý výrok), dále jej změnil ve výroku II. o nákladech řízení (třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Odvolací soud po částečném opakování dokazování vyšel z toho, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo č. RD-07/2002 (dále jen „smlouva o dílo“ nebo „smlouva“), v níž se žalobce jako zhotovitel zavázal provést pro žalovanou jako objednatele dílo - kompletní dodávku materiálu a montážních prací při realizaci „ÚT a ZTI“ pro dva rodinné domy specifikované ve smlouvě. Termíny dokončení díla byly podmíněny splněním dohodnutých termínů předání staveniště žalovanou. V článku 2.1 smlouvy bylo dohodnuto, že termín zhotovení díla se prodlužuje o prodlení s předáním staveniště zaviněné objednatelem. Podle článku 6.2 smlouvy se zhotovitel zavázal vést stavební deník o průběhu prací a v článku 10.5 bylo dohodnuto, že prostoje zaviněné objednatelem, které přeruší práce zhotovitele nebo zabrání zhotoviteli pokračovat v díle, jsou nezapočitatelné do prodlení s plněním díla a o tuto dobu se adekvátně prodlužuje termín dokončení díla, přičemž důvody takového přerušení prací musí být přesně specifikovány, odsouhlaseny a zapsány ve stavebním deníku. Smlouva obsahovala v článku 13.1 i závazek zhotovitele zaplatit objednateli za každý den nedodržení termínu plnění smluvní pokutu ve výši 10.000,- Kč. Jelikož nárok žalobce na úhradu doplatku ceny díla žalovaná nezpochybňovala, odvolací soud se zabýval otázkou vzniku práva žalované na smluvní pokutu za dobu prodlení s předáním díla od 6. dubna 2003 do 16. června 2003, kterou vyúčtovala ve výši 720.000,- Kč podle článku 13.1 smlouvy a započetla proti pohledávce žalobce.
Prodlení žalobce odvolací soud posoudil podle ustanovení § 365 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Uvedl, že v tomto kogentním ustanovení je zakotvena objektivní odpovědnost věřitele za prodlení, které není vázáno na „zavinění“, jak si účastníci dohodli ve smlouvě. Ze stavebního deníku vedeného mezi žalovanou a investorem stavby vyplývá, že až 31. března 2003 proběhla montáž dřevěných roštů, byť podle článku 2.1 smlouvy se objednatel zavázal předat staveniště pro konečnou fázi prací na „RD Horská“ (spočívající v provedení podlahového vytápění) do 28. února 2003. Bez provedení montáže dřevěných roštů, na kterou provedení podlahového vytápění navazovalo, nemohl žalobce splnit svou povinnost dokončit dílo v dohodnutém termínu do 5. dubna 2003 a nedostal se tak do prodlení s dokončením díla nejméně po dobu 31 dnů z důvodu prodlení žalované s předáním staveniště (od 28. února do 31. března 2003). Proto žalované právo na smluvní pokutu za 31 dnů prodlení ve výši 310.000,- Kč, kterou započetla oproti pohledávce žalobce na úhradu ceny díla, nevzniklo a žaloba je co do této částky důvodná. Ve zbývající části, tj. co do zamítnutí žaloby o zaplacení částky 410.000,- Kč s příslušenstvím považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že prodlení žalobce s dokončením díla bylo dostatečně prokázáno smlouvou o dílo a předávacím protokolem, naopak žalobce neprokázal, že v prodlení nebyl. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož je v ustanovení § 365 obch. zák. zakotvena objektivní odpovědnost věřitele za prodlení. Účastníci si dohodli v rámci smluvní volnosti, že prodlením věřitele, které má vliv na prodlení dlužníka, je pouze zaviněné prodlení, tedy, že nezaviněné prodlení věřitele prodlením není. Žalobce v rozporu se smlouvou nevedl stavební deník a neunesl důkazní břemeno o tvrzeném „nároku na prodloužení dodací lhůty“. Výklad zápisů v jiných stavebních denících provedený odvolacím soudem nemohl vést k závěru o zaviněném či nezaviněném prodlení žalované. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož bylo v řízení listinnými důkazy prokázáno, že žalobce nebyl v prodlení s předáním díla nejméně po dobu 31 dnů, za které mu žalovaná vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 310.000,- Kč a tu započetla proti pohledávce žalobce na zaplacení ceny díla. Námitkou, že smlouvou o dílo a předávacím protokolem byl prokázán opak, dovolatelka zpochybňuje hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 145, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. V tomto směru není odvolacímu soudu vytýkáno žádné pochybení.
Další výhradou dovolatelky je nesprávné posouzení odpovědnosti věřitele za prodlení, které odvolací soud posoudil podle ustanovení § 365 obch. zák., maje za to, že odpovědnost věřitele je objektivní a není vázána na zavinění, jak si účastníci dohodli ve smlouvě o dílo.
Podle ustanovení § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 370 obch. zák. věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.
Z ustanovení § 263 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném do 31. března 2003) vyplývá, že ustanovení § 365 i § 370 obch. zák. jsou ustanoveními kogentními, strany se od nich nemohou odchýlit ani je vyloučit, a to pod sankcí neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 808/2009). Přitom prodlení má, a to jak prodlení dlužníka, tak prodlení věřitele, objektivní charakter. Prodlení věřitele nastává, jestliže věřitel poruší své povinnosti ze závazku bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k tomu vedly (srov. shodně I. Š., S. P., M. T. a kolektiv Obchodní zákoník, 12. vydání 2009, Praha 2009, 966 s.).
Závěr odvolacího soudu, opírající se o ustanovení § 365 obch. zák. v návaznosti na ustanovení § 263 odst. 1 obch. zák., podle něhož žalobce nebyl v prodlení s předáním díla po dobu 31 dnů, kdy žalovaná byla v prodlení s předáním staveniště pro konečnou fázi prací na „RD Horská“ (spočívajících v provedení podlahového vytápění) oproti termínům dohodnutým ve smlouvě, bez ohledu na to, zda prodlení s předáním staveniště zavinila nebo nikoliv, je proto správný a námitka dovolatelky o nesprávnosti posouzení jejího nezaviněného prodlení odkazující na znění článku 2.1 smlouvy, není důvodná.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu