Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

32 Cdo 2347/2015

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 6. 10. 2015Zpravodaj: JUDr. Miroslav GallusECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2347.2015.1
Další údaje
Předmět řízení: DovoláníSenát: JUDr. Miroslava Galluse (předseda), JUDr. Pavla Příhody, JUDr. Hany Gajdziokové

Související judikatura

  • Cituje:29 Cdo 1983/2013
  • Cituje:20 Cdo 1760/98
  • Cituje:2 Cdon 1363/96
  • Cituje:2 Cdon 1648/97

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

32 Cdo 2347/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Euro Managers, s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Všesportovní areál OBŘÍ SUD JAVORNÍK s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Markem Ulmanem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 357 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 15/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2014, č. j. 1 Cmo 121/2014-224, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 148 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Otakara Švorčíka.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci výrokem I. rozsudku ze dne 9. ledna 2014, č. j. 39 Cm 15/2013-188, vyhověl žalobě co do částky 357 000 Kč s úrokem z prodlení od 1. 10. 2009 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení za den 30. 9. 2009 a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku potvrdil rozsudek krajského soudu v rozsahu zahrnujícím zaplacení žalované částky spolu s úrokem z prodlení od 31. 10. 2009. Výrokem II. změnil rozsudek krajského soudu tak, že žalobu o zaplacení úroků z prodlení od 1. 10. 2009 do 30. 10. 2009 zamítl. Výrokem III. potvrdil zamítavý výrok rozsudku krajského soudu a výroky IV. a V. změnil rozsudek krajského soudu ve výroku o nákladech prvostupňového řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaná podala proti v záhlaví označenému rozsudku dovolání, směřující do výroků I., III., IV. a V.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v tomtéž časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7 či jeho usnesení ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v tomtéž časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138).

Potvrdil-li odvolací soud výrokem III. dovoláním napadeného rozsudku rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby v rozsahu úroků z prodlení za den 30. 9. 2009, nemohla být žalované způsobena žádná újma na jejich právech, neboť došlo ve vztahu k ní k potvrzení zamítavého výroku.

Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku (výrok III.) podal někdo, kdo k jeho podání nebyl oprávněn, Nejvyšší soud je v této části, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

I kdyby však dovolání proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu nebylo subjektivně nepřípustné, bylo by třeba ho – stejně jako ve zbývajícím rozsahu (jak je vysvětleno níže) – odmítnout pro vady.

Dovolání trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici na www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť v souvislosti s přípustností dovolání neuvedla ničeho.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 16. března 2015 (srov. ustanovení § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání ve zbytku podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pro úplnost dodává, že dovolací námitky zpochybňující skutková zjištění soudu či jeho hodnocení provedených důkazů nelze podřadit pod přípustný dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř., a proto k nim nemohl přihlédnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 6. října 2015

JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací