Plný text
32 Cdo 2974/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud Č. republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Mercedes-Benz Č. republika s.r.o., se sídlem [adresa] PSČ 149 45, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované NOKI s.r.o., se sídlem [adresa] PSČ 140 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 20 055 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 104/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, č. j. 94 Co 274/2015-342, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 710 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupkyně JUDr. Moniky Linhartové.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2015, č. j. 11 C 104/2010-294 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II.).
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V nyní projednávané věci bylo dovoláním napadeným rozsudkem rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 20 055 Kč s příslušenstvím, tedy nepřevyšujícím 50 000 Kč, aniž by se jednalo o některou z výjimek stanovených v § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Dovolání není přípustné ani podle § 238a o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Nejvyšší soud proto dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé odmítl pro nepřípustnost podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tedy i jeho rozhodnutí o nákladech řízení.
Ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení a dále proti té části jeho rozhodnutí, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech za řízení před soudem prvního stupně, není dovolání vzhledem k § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť jak výše nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalobkyni byla žalovaná zavázána za řízení před odvolacím soudem, tak výše nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalobkyni byla žalovaná zavázána za řízení před soudem prvního stupně, nepřevyšují částku 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013). Nejvyšší soud proto dovolání i ve zbývajícím rozsahu odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. 10. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu