Plný text
32 Cdo 3192/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně T. B., Insurance Company Limited, se sídlem [adresa] identifikační číslo CH-270.3.000.363-1, zastoupené Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované ŠINDELÁŘ SPEDITION s.r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem [adresa] o zaplacení 176 000 CHF, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 185/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2013, č. j. 12 Cmo 68/2012-282, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. června 2011, č. j. 13 Cm 185/2010-240, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 176 000 CHF a náhradu nákladů řízení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle dikce ustanovení § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení právní otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud napadeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a nedostatku důvodů ohledně aktivní legitimace žalobkyně i samotného nároku na náhradu škody vzniklé při přepravě částečnou ztrátou zásilky. Brojí-li proto dovolatelka proti závěru odvolacího soudu o nedostatku její aktivní věcné legitimace ohledně regresního plnění a jejího nároku na náhradu ušlého zisku, patrně přehlédla, že tyto otázky odvolací soud neřešil (a pro nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně ani řešit nemohl), nýbrž na nich pouze demonstroval nepřezkoumatelnost závěrů soudu prvního stupně. Na vyřešení těchto dovolatelkou vymezených otázek proto rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo a záviset nemohlo.
K doplnění dovolání, které dovolatelka učinila podáním ze dne 11. října 2013 a které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 14. října 2013, dovolací soud nepřihlížel, neboť dovolatelka tak učinila až po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.).
Za situace, kdy nebyl naplněn výše uvedený předpoklad přípustnosti dle § 237 o. s. ř. a kdy v souzené věci nelze aplikovat ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. ledna 2014
JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu