Plný text
32 Cdo 3570/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů, se sídlem [adresa] PSČ 140 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 142 00, proti žalovanému J. Ř., podnikateli, se sídlem [adresa] PSČ 700 30, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem, se sídlem ve [adresa] částky 70 378 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 83/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2015, č. j. 8 Co 165/2015-53, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. října 2014, č. j. 17 C 83/2014-18, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 70 378 Kč s úrokem z prodlení a nahradit jí náklady řízení. Rozsudek byl žalovanému doručen dne 3. listopadu 2014 postupem podle ustanovení § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 24. listopadu 2014 odvolání, v němž – vedle polemiky s napadeným rozsudkem – uvedl též to, že žalobkyni vícekrát upozornil, že na adrese trvalého pobytu se nezdržuje, proto jí pro komunikaci sdělil jako náhradní adresu: M., B. Žalovaný soudu oznámil, že jelikož se „na uvedené adrese“ nezdržuje, nebyl schopen přebírat zásilky o soudním řízení a tak dodržet předepsané lhůty k vyjádření; zásilky byly ukládány do poštovní schránky bez přebrání.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4. prosince 2014, č. j. 17 C 83/2014-30, odvolání žalovaného odmítl pro opožděnost.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný dne 6. ledna 2015 odvolání, jež dodatečně odůvodnil podáním ze dne 21. ledna 2015. V něm argumentoval, že se od 3. listopadu 2014 do 23. listopadu 2014 léčil s horečnatým onemocněním u svých rodičů na adrese S., M., nahlášené ošetřujícímu lékaři, proto nemohl převzít rozsudek a podat proti němu odvolání před datem 24. listopadu 2014. Z toho důvodu má za to, že doručení rozsudku nebylo účinné ve smyslu ustanovení § 50d o. s. ř., neboť se s ním z uvedeného omluvitelného důvodu nemohl včas seznámit. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud se s ohledem na uvedené skutečnosti měl jeho odvoláním ze dne 24. listopadu 2014 zabývat a věc projednat, a navrhl, aby soud napadené usnesení zrušil a jeho odvolání ze dne 24. listopadu 2014 vyhověl.
Okresní soud v Ostravě posoudil toto podání jako návrh na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku podle ustanovení § 50d o. s. ř. a usnesením ze dne 4. března 2015, č. j. 17 C 83/2014-43, návrh zamítl. Dovodil, že skutečnost, že žalovaný se na adrese pro doručení trvale nezdržuje, omluvitelným důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení rozhodnutí není a není jím ani pracovní neschopnost žalovaného. Dodal, že návrhu nebylo možno vyhovět již pro nedodržení prekluzivní lhůty stanovené k jeho podání.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalovaného toto rozhodnutí usnesením ze dne 28. dubna 2015, č. j. 8 Co 165/2015-53, zrušil a řízení o vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku zastavil. Dospěl totiž k závěru, že žalovaný návrh na vyslovení neúčinnosti doručení nepodal, nýbrž podal toliko odvolání proti usnesení, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a okolnost, že jde o neúčinné doručení, byla pouze jedním z důvodů, pro které bylo odvolání podáno. Uzavřel, že neexistence návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku je nedostatkem podmínky řízení, který již nelze odstranit, protože lhůta k podání takového návrhu již uplynula.
Usnesením ze dne 8. června 2015, č. j. 8 Co 225/2015-59, pak Krajský soud v Ostravě usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. prosince 2014, č. j. 17 C 83/2014-30, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. dubna 2015, č. j. 8 Co 165/2015-53, napadl žalovaný dovoláním.
Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené, zda lze mezi omluvitelné důvody podle ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř. řadit rovněž situaci, kdy se adresát z důvodu léčení s horečnatým onemocněním po dobu dočasné pracovní neschopnosti nachází na jiné adrese než je jeho trvalé bydliště či sídlo, a kterou řádně nahlásil ošetřujícímu lékaři.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelem předložená otázka kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. nesplňuje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu na jejím řešení nezávisí. Odvolací soud takovou otázku neřešil a neměl ani důvod řešit, neboť napadené rozhodnutí založil na závěru, že žalovaný neučinil procesní úkon (návrh na vyslovení neúčinnosti doručení), jenž je podle ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř. podmínkou pro to, aby soud vůbec mohl o neúčinnosti doručení rozhodovat.
Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. dubna 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, či ze dne 31. srpna 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz).
Argumentaci, jež by splňovala kriteria stanovená v § 237 o. s. ř., nelze nalézt ani v rámci obsahového vymezení důvodu dovolání.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. září 2015
JUDr. Pavel P ř í h o d a předseda senátu